Avatar - Zde kvalitu nehledejme.

Sci-fi je můj oblíbený žánr. Pravda, není zdaleka nejoblíbenější, ale rád se těším na každý další kousek. A co jich v předlouhé filmové historii bylo! A povedených! V tomhle nejnovějším - Avataru - nefunguje nic. Je nejspíš určen divákům, kteří neměli možnost ve svém krátkém životě vidět jakýkoliv jiný film s touto tematikou, tudíž nemají srovnání. Když se něco nepovede, a zvláště pak v tvořivé činnosti, máme nutkavou tendenci srovnávat. Což se tady naprosto vnucuje!

Můžu začít třeba s porovnáním s jiným snímkem Jamese Camerona - s Titanikem, to byla taky bída, ale film vás vtáhne aspoň napínavým dějem. Hned od začátku. A to je co říct, zvláště, když všichni dopředu víme, že loď půjde ke dnu. To u Avataru nehrozí. Napínavé nebo akční zde není nic. V tomhle ohledu se scénář nepovedl. Uznávám, že žánr sci-fi nebude nikdy scénáristicky bez chyb, zde se však nelogičnosti, chvílemi až bludy kupily do ohromné výše, podobně jako onen posvátný strom.

Téměř každý se rozplývá nad 3D efekty, na kterých pracovali kouzelníci od Twentieth Century-Fox deset let, já nelenil a koukal na film v systému 3+1D, což ke třem standardním rozměrům přidá ještě jeden navíc - rozum. Možná jsem ani neměl pokoušet osud, neboť další smysl vidí neidentifikovatelnou směsku žánrů od animovaného příběhu indiánské princezny Pocahontas (špion v osadě domorodců, co se zamiluje do krásné dcery náčelníka…romantická část filmu určená ženskému publiku), přes kombinaci Robocopa, šmrncnutého Hvězdnými válkami a Hvězdnou pěchotou (zde něco pro chlapce, ať si užijí těch stříleček, vrtulníků a válek…) až k Jurskému parku (dobře, že se obludy nakonec přidaly na správnou stranu) a legendě o Dračím srdci. To vše obalené ekologickou agitkou a lá grínpís a pubertálním pokusem sdělit nám něco víc...že totiž moudrá matka příroda vyřeší vše za nás?! S vehementní pomocí dušiček zemřelých předků. Nebo tak něco… Hlava a pata mi tam tedy chyběla, scénář opět trestuhodně děravý. Že by nějaké zašifrované poselství? Happy end: důležité, že mariňák – toho času upoutaný na vozíčku – zkrotil draka, pomohl lidu Pandorry vyhnat lidské vetřelce a s hlavou posazenou hrdě na krku si zasloužil spojit cop s krásnou Neytiri. Mi pohádky v zásadě nevadí, ale když on se ten film tváří tak vážně…a chvílemi působí velmi parodicky.

Film postrádal humor, který často dokázal zachránit i naprosté hollywoodské propadáky, hudba slabá, s dějem v protikladu. James Horner míval rozhodně lepší dny a znám skladatele, kteří by se pro tenhle příběh hodili neskonale lépe. Neplatím, hubu držím. Herecké výkony se nevyskytovaly, není o čem psát. Pardon, plukovník byl padouch klasik (i mistr světa Štěpánek by se musel uzardít, jak dlouho vydržel tenhle geroj bez dechu a ještě likvidovat nepřátele). Takže zbývá výprava a to je právě ono: v dokumentech z přírody se aspoň snaží tvůrci ukazovat skutečný svět, ať je to v oceánech, Arktidě nebo na Sahaře. V tomhle díle se ta udělátka minula účinkem. Vojenská vozítka a raketoplány byly strohé, hnusné, záměr zdůraznit zápor se zdařil.

Prý má tohle „velkolepé dílo“ pifku na  Oscara. Doufám, že vyhraje a přeji z celého srdce naplnění všech devíti nominací. Mi to pouze potvrdí, kam se tahle cena před léty vydala. K čisté a nemaskované komerci.