Likvidace snadno a rychle..

Asi to zná hodně lidí, ale já se nemůžu zbavit pocitu zklamání a smutku. Pracuji ve velkém výrobním podniku, kde skutečně lidi pracovali rádi a v podstatě byli hrdými zaměstnanci.

Bude to znít možná socialisticky a zavánět steskem po starých časech, ale ty roky, kdy byl ve firmě člověk člověkem rozhodně nejsou tak daleko..jde řádově asi o 5 let. Přestože jsme byli a jsme velká firma, generální ředitel věděl koho a kde zaměstnává. Sám kdysi prošel všelijakými odděleními, takže dobře věděl jak to kde chodí, co které oddělení potřebuje. Nestalo se, že by někoho nepozdravil a dbal o firemní kulturu slušnosti. Věděl, že největší deviza takového podniku jsou lidé a dle toho s námi také zacházel. Firma vzkvétala a byla velmi úspěšná u nás i v cizině. Měla jméno. A my zaměstnanci jsme byli hrdí. Měli jsme zázemí a pracovali jsme dobře a rádi. Nevím proč, nerozumím zákulisním projektům, ale jednoho dne naše firma vstoupila na mezinárodní burzu. Koupili nás Francouzi. Rok, dva, asi dle nějaké dohody, se ze setrvačnosti jelo v zaběhnutých kolejích. Pak to začalo.. vše dosavadní bylo špatně, vše co bylo léty vyzkoušené a vymazlené, to bylo šmahem zavrhnuto a začali jsme se vracet zpátky o 20 let..možná i více. Výroba se začala tříštit na malé šarže, čímž se začala prodražovat. Přestalo se vyrábět na sklad, čímž jsme přestali být pružní. Přibylo manažerů čehokoliv, opět se zavedly nástěnky, všechno je potřeba dělat rychleji, s méně lidmi a hlavně levněji! Odbourávají se pomalu a jistě veškeré bonusy, kterými se naše firma odlišovala, propouští se lidi, neustále se mění již tak nepřehledná struktura vedoucích pracovníků. Noví manažeři se živí tím, že vymýšlejí projekty, které dostávají všelijaké názvy (např. Mraveniště) a zaměstnanci se jimi musí řídit, přestože ze zkušeností vědí, že to je nesmysl. Nedávno, světe div se, nový výrobní manažer přišel na to, že když se bude vyrábět více šarží najednou, bude to úspornější. Nebudu se divit, když se stane osobností roku. Že to tu již bylo a že jsou lidé, kteří to věděli a říkali nahlas? A tak je to se vším.. Peníze, čísla, úspora, konkurenceschopnost..nejčastější slova z úst vedení. Musíme být stejně drazí - levní jako závody v Indii, Turecku, Rumunsku, jinak nejsme konkurence schopní. A pokud se tak nestane.. Nebudeme první firma, která byla pohlcena a následně zlikvidována..i když..třeba to zvládneme jako Indové.