Zfotrovatěl jsem
Buď jak buď, dnes jsem už skoro dva roky tátou. Před pár lety jsem zápasil ve váze do 84 kilo, i když jsem svojí váhu pak musel už dost upravovat. Teď bych na tu „úpravu“ potřeboval roční pobyt za Uralem nebo se půl roku živit manuální prací. No, možná by tři měsíce stačily… Pod hranici magického metráku jsem se letos dostal až na konci srpna, když jsem se rozhodl ještě jednou od září zápasit tříměsíční sezónu v Německu, což jsem si od chvíle, kdy jsem asi před pěti lety s trénováním skončil, ještě ani jeden rok neodpustil. Zato jsem postupně přešel z prvního týmu do takzvané rezervy, která zápasí jakousi pralesní ligu v Bavorsku. První rok v rezervě jsem už skoro netrénoval, a taky jsem snad ani jednou neprohrál. Loni na konci sezóny, ve které jsem skoro v každém zápase od druhého kola zápasil spíš než se soupeřem s tím, abych dokázal vstát ze žíněnky, a při pětikolovém utkání jsem si poslední dvě kola nepamatoval, mi bylo řečeno, že by to asi chtělo příští rok trochu přidat. A to jsem měl tehdy jen 94 kilo.
Letos jsem nedokázal shodit ze 105 na míň jak 97 a na posledním utkání jsem poprvé při soutěžním vážení navážil rovnou stovku… Fyzicky jsem se ale připravil letos lépe a utkání celkem zvládal. Jenže… Přestal jsem si to užívat. Někam zmizelo to potěšení z boje, z toho skvělého pocitu po zápase, z celé té atmosféry kolem. Na předposledním utkání jsem se přistihl, že chvíli před zápasem myslím na to, co bude dál s mojí prací, a jak je asi doma maličké. A pochopil jsem, že příští rok už nejspíš nepřijedu.
„Zfotrovatěl“ jsem. To je možná ta diagnóza, kterou hledám. Je to vlastně celkem zvláštní termín, „zfotrovatět“. Mám dojem, že u žen žádný podobný ekvivalent s tímto hanlivým podtextem není. Bere se tak nějak přirozeně, že žena přijde do věku, kdy otěhotní a porodí dítě, přinucena okolnostmi i přirozeným mateřským instinktem se zklidní co do frekvence bujarých večírků a víneček s kamarádkami, pár kilo přibere a dalších dvacet let se je snaží shodit. Ale že by se říkalo, že „zmatkovatěla“? To muži „zfotrovatí“, kolikrát ani nemusí být otcové. Ale co to vlastně znamená? Hlavním symptomem dle toho, co slýchám v okolí, je nezvykle rychlé zvětšení břicha, které se od té chvíle odborně nazývá „pivní pupek“, „bachor“ nebo „pivní mozol“. A rozhodně za to vždy může hlavně to „věčné lemtání piva.“ Popravdě řečeno se nemohu zbavit dojmu, že pojem „zfotrovatět“ určitě vymyslela žena.
Při hledání toho, co si společnost pod tím slovem představuje, jsem narazil na neuvěřitelný web s vše vypovídajícím názvem Snubni-prsten.cz. Tam jsem v článku s názvem „8 důvodů proč se muži nechtějí ženit“, do kterého autorka s láskou vtiskla všechny své životní zkušenosti a který o mužích hovořil s téměř vědeckým nadhledem jako o jiném živočišném druhu, našel mimo jiné velmi hodnotnou definici toho, co znamená, když muž „zfotrovatí“:
I přesto, že všichni muži časem tzv. zfotrovatí, většina se tomu snaží zabránit. Avšak marně. Jejich základním heslem je „žádná svatba, žádné děti“. Protože, jakmile má muž dítě, stává se otcem a to vede k faktu, že se musí začít chovat zodpovědně. Začíná to slovy: „Taky by jsi mohl někdy něco udělat“. Za těmito slovy se skrývá například: přebalení miminka, vynesení koše, či vysávání koberce nebo vytření podlahy. Většina mužů se těmto úkolům brání a většinu dne prospí nebo „propřemýšlí“. Ovšem povalováním ale zfotrovatí a začne jim růst pivní mozol. Jiní poslušně, aby nevznikaly hádky, poslušně pomáhají, ale stejně nakonec jim ten pupek prostě naroste. Po čtyřicítce si ale uvědomí, že promarnili život, uvědomí si, o co všechno přišli, ale to už většinou bývá pozdě. Pak jim nezbyde nic jiného než jen si řvát „Kde já už mohl být!“
Takže takhle to my muži máme… Ale to jsem odbočil. Pro mne znamená konstatování, že jsem asi „zfotrovatěl“, především změny priorit a s tím holt i životního stylu. Pořád teda dělám spoustu kravin jak v pubertě, takže o nějaké zvýšené zodpovědnosti bych rozhodně nemluvil, bohužel. Ale změny tu jistě jsou, například v přístupu k práci, nebo k tíze, kterou ta odpovědnost s sebou přináší, i když se podle ní nejsem schopen stoprocentně chovat. No a břicho, které už dávno není vyrýsované jako pekáč buchet, těžký dech po vyšlých čtyřech patrech schodů nebo zvyšující se neschopnost donutit se k účelové fyzické námaze zvané trénink, tyhle všechny znaky „zfotrovatění“ u sebe pozoruji. Ale naštěstí i s tím nejdůležitějším symptomem „zfotrovatění“, tedy malým zrzavým človíčkem spícím právě teď spokojeně ve své postýlce. A jakoby to byla kompenzace za to, že je jedním z velkých důvodů tohoto mého stavu, maličké vůbec nevadí má nadváha. Nechce, abych se ráno převažoval, a nekouká na mě u toho vyčítavě, je radši, když s ní tancuju v obýváku, špeky nešpeky. Nevadí jí funění do schodů, hlavně když ji donesu domů. A nevadí jí nepevné a velké břicho, naopak. Na pekáči buchet by se jí tak krásně neusínalo, a také by se na něm blbě skákalo jako na koníčkovi. Skoro si říkám, že příroda prostě ví, jak to zařídit, aby do sebe vše správně zapadlo.
Ale stejně, ještě jedna poslední sezóna...
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Vláda schválila novelu o zjednodušení rozvodů. Zakazuje bití dětí
Zjednodušení a zrychlení rozvodu i procesu hledání úpravy péče o děti z rozvedených manželství má...
Pokud nám nedají dost na školství, STAN nepodpoří rozpočet, varuje Bek
Jestliže rozpočet na školství nebude splňovat vládní programové prohlášení, ministr Mikuláš Bek pro...
Česko koupí až 77 tanků za 52 miliard, připojí se k německému nákupu
Vláda na středečním jednání na návrh ministryně obrany Jany Černochové rozhodla o pořízení hlavních...
Novou hlavní hygieničkou je Macková, ředitelkou zdravotního ústavu zůstává
Vláda jmenovala novou hlavní hygieničkou ředitelku Státního zdravotního ústavu (SZÚ) Barboru...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x