Ve věku dvou let a jednoho měsíce se začíná maličká pomalu rozpovídávat. Slovní zásobu už má poměrně bohatou, díky jesličkám s anglicky mluvícími učiteli v ní navíc figuruje pár anglických výrazů jako „bunny, sun, bear…“ Tím se sice rapidně přiblížila mé slovní zásobě v angličtině, trochu to ale ztěžuje komunikaci s babičkami, protože když maličká večer prohlásí, že „sun spinká“, nebo že si přeje jít spát do postýlky s (plyšovým) bunnym, nejsou zrovna naladěni na stejné vlně. Kromě toho, že je začínající spojování slov do vět poměrně roztomilou záležitostí, vkrádají se ale do slovníku našeho sluníčka také výrazy, ze kterých máme radost o poznání menší, nebo které působí trochu skandálně, i když tak nejsou myšleny. Tady je pár těch, které nás v poslední době rozesmály, uvedly do rozpaků či šokovaly.
Nesahej!
Jak roztomilá byla, když jen ležela nebo válela sudy, nemluvila a nevinně se culila! Když to na ní přijde, ty tam jsou tyhle dojemné vzpomínky na nemluvně a přichází dáma, nedůtklivá a plácající kolem sebe rukama, když jí pohladím po vláskách. Jako když Blažena ve „Slunce seno“ říká „Hele nešahej, soukromej majetek!“ Tváří a kroutí se u toho skoro stejně. A ne, tohle rozhodně nemohla pochytit doma od Lucky!
Saka páce
Sakra práce. Tohle nedávno maličká s patřičným důrazem pronesla ve chvíli, kdy se jí příliš nedařilo při přebalování její panenky. Skoro bych přísahal, že takové slovní spojení doma nemohla pochytit, ačkoli já slovo „sakra“ používám a ještě jsem se jej před ní nenaučil úplně odbourat, ale s výrazem „práce“ ho nespojuji. A Lucka něco takového určitě také nepronáší, její oblíbená slovní spojení, která jí občas v přítomnosti maličké ujedou (dobře, mně také), jsou založena na spojení směrovací předložky „do“ s různými eufemisticky pojmenovanými částmi lidského těla. Ale to se stává asi tak často, jako spí déle jak do sedmi, tedy opravdu velmi zřídka.
Píště
V dospělácké řeči vyslovováno „příště“. Maličká toto slovo používá vždy, když jí o něčem řekneme, že už ne, teď ne, jindy nebo zase za týden. Význam slova „píště“ je ovšem u maličké „za 10 vteřin“, takže se zde logicky názorově rozcházíme, což někdy končí slzami, jindy uraženým zabouchnutím se v ložnici.
Tááto… Něcoo… Letadlooo…
Jo, tak tohle nejen že nemá ze své hlavičky, ale i to skutečně pochytila doma. Dokonce jí to cíleně naučila Lucka, aby zdvojnásobila svůj tlak na mě ohledně letní dovolené u moře. A podařilo se jí to asi lépe, než plánovala. Maličká mě ráno co ráno touto křičenou formulkou trýzní (většinou to zahájí skokem na mou hlavu, když ten den poprvé otevírám oči), a dokonce si ji sama doplňuje o další slova, která pochopila, že k ní patří. „Táááto… mořeee… balóóón… plavky…“ Shodli jsme se s Luckou na jednom dítěti, ale jestli to takhle bude pokračovat, jeden mužský do rodiny by se asi ještě hodil.
Šoust
Toust, bez jakéhokoliv sexuálního podtextu. Když jí ale poprvé „šoust“ vypadl z pusy, mně v šoku vypadl z pusy toust, který jsem zrovna jedl, díky čemuž jsem pochopil, co měla na srdci.
Prd
Tady maličká exceluje. Má precizní způsob vyslovování, všechna tři písmenka zaznívají ve správném pořadí a s patřičným důrazem na každé z nich. A navíc maličká přesně chápe význam tohoto slovíčka a vždy při jeho naplnění se jím k této akci hlasitě hlásí. U pokladny v obchodě, v šatně v jesličkách i při čekání ve frontě v lékárně.
omiň
Asi nejtišeji vyslovované slovíčko s repertoáru naší maličké. Normálně by znělo „promiň“ a náš prcek jej říká několikrát za den vždy, když nejprve dostane záchvat vzteku, plácá kolem sebe a křičí, následně odpochoduje (nebo je odnesena) do ložnice, tam chvíli křičí, co jí hlasivky a naše nervy dovolí a pak přijde e smířlivým výrazem v tváři. Pohladí nás, a co nejtišeji to jde, řekne „omiň“. A člověk se na ní nemůže dál zlobit. Tedy alespoň další dvě minuty, než vezme můj mobil a už prakticky za chůze směrem do ložnice jím vrhá o zem…
