Můj nejmilejší spratek
Stěží jsem zadržoval smích a zároveň přemýšlel, jak tohle domácí násilí vůči mé osobě efektivně řešit, aniž bych se uchýlil ke stejným metodám jako protistrana, což by, přiznejme si to, nebylo ideální. „To je zase den,“ říkám Lucce, která vylézá z koupelny, kde si sušila vlasy. „Co s ní budeme dělat?“
Maličká vedle po chvíli začíná brečet a volá mámu. Jen pro pořádek: Dveře jsem za ní nezabouchnul, byly otevřené, i když se přiznám, že metodu „na pár vteřin zavřených dveří“ jsme už párkrát vyzkoušeli. A taky mi jednou ujeli nervy a lehce jsem jí plácl přes zadek. Věřím ale, že tento politováníhodný incident snad nerozjede celospolečenské debaty o zákazu fyzického kontaktu mezi rodiči a dětmi podporované nějakým samozmocněncem pro lidská práva. Ostatně vraťme se k jádru problému, totiž že jsem to byl já, komu byl před malou chvílí uštědřen políček přes obličej a vytrháno několik vlasů, které má maličká ještě jako nevyvratitelný důkaz v ručičce, jelikož si jejich usvědčující váhu určitě neumí uvědomit.
Jinak si toho ale uvědomuje čím dál tím víc. Už nemůže být pochyb, že přesně ví, co jí říkáme. Fakt, že ne vždy se tím řídí, rozhodně nedokazuje, že neví, co po ní chceme. Ostatně z jejího výrazu tváře je často vidět, že to ví až moc dobře a výborně si to „neporozumění“ užívá. Stejně tak ale dokáže poznat, že mě něco pobaví, a pamatuje si to. Jednoho dne za mnou přišla s takovou legrační taneční kreací, kdy se kroutí jako dámička a špulí u toho také podobně pusu. Hrozně mě to rozesmálo a rozesmívá pořád, takže maličká to čas od času sama vytáhne, když vidí, že bych potřeboval rozveselit. Prý jí to naučila „babí Danča“, což je sice možné, ale také se tomu dá těžko věřit. Možná jí jen první napadla, když jsme se ptali.
Také už si k nám vytváří silnější pouto, což se občas projevuje, když je někdy u babičky a u dědy. Tedy, abych byl upřímný, plačtivě volá spíše „mamííí", ale beru to tak, že tím určitě myslí i mě. Určitě ano… Pravda ale je, že některým věcem samozřejmě ještě rozumět nemůže. Zato dokáže opakovat a tvářit se, jako když tomu rozumí lépe než my.
Lucka, jejíž životní sny v podobě cestování po světě se za poslední dva roky omezily na okolní státy a jejich několikahodinové či v lepším případě několikadenní návštěvy (plus předminulý víkend výlet na Ještěd), se čas od času zasní o exotických cestách na druhou stranu zeměkoule. Po jednom takovém zasnění na mě položila ruku, zatřásla mnou a v přítomnosti maličké povídá: „Táto, dělej něco, ať můžeme někam letět letadlem.“ Maličká pak za mnou celé odpoledne chodila a co nejhlasitěji křičela: „Tááátooo, něco, letadlem!“. Když pak před pár dny přišla, ukázala mi nohu a pronesla „Boty, nový“, pochopil jsem, že se mnou začíná být zle a mé postavení v téhle rodině nebude jednoduché…
Maličká byla stále v ložnici a Lucka jí trpělivě vysvětlovala, že k tátovi se takhle nechová, že nás nemůže plácat a podobné výchovné věci, které určitě padaly na úrodnou půdu. Poté maličká vystrčila nejprve hlavičku, aby obhlédla terén. Pomaloučku ke mně přicupitala s hlavou skloněnou k podlaze. Položila svojí ruku na mou, začala mě hladit a přitulila se ke mně hlavičkou. Pohladil jsem jí po vláskách a pošeptal jí, že takhle je to v pořádku a že už se na ní nezlobím. „Dáš mi pusu?“ Přikývla, vyšpulila rtíky a políbila mě na tvář. „A je to!“ zvolala vítězoslavně, ruce si dala v bok a vesele odpochodovala. „Jde to rychleji, než jsem čekal,“ pomyslel jsem si a zůstal civět v němém úžasu, přemítaje o nastupující pubertě u mé dvouleté dcery.
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
ANALÝZA: Donald Trump je vinen 34krát. Nastává nová éra americké politiky
Premium V procesu, který bude Spojené státy ještě hodně stát, získali demokraté možnost říkat v...
Zbytky kokainu na WC našla ochranka Pekarové. Podezřelý je šéf její kanceláře
Premium Ochranka předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové nalezla loni v lednu na pánských toaletách...
USA tlačí na mír v Gaze. Izrael předložil novou mírovou dohodu, má tři fáze
Izrael předložil nový návrh komplexní dohody o příměří v Pásmu Gazy a o propuštění rukojmích...
Do Česka dorazily bouřky z Německa. U Olomouce se voda vylila na dálnici
Výstrahy meteorologů před srážkami se naplnily. Česko zasáhly bouřky, které přišly z Německa. V...
Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x