Inkviziční populismus krnovských církví

Šest místních církví vyzvalo vedení severomoravského Krnova k zákazu sázkových her na úrovni města. Římští katolíci, Evangelíci, Čs. husité, Adventisté, jakési Křesťanské společenství a bratři z řádu Minoritů, vyšli vstříc plným stodvaceti občanům města.

Ti se loni na podzim v anketě vyjádřili k deseti nejpalčivějším problémům města Krnova. Anketa ukázala, že krnovské občany místní herní průmysl prioritně nepálí, jak se navenek církevní petičníci tváří. Největším problémem Krnova je totiž blahobytné koupaliště a nezaměstnanost. Pravda, na třetím místě skončil tzv. „hazard“. Předesílám, že tyto řádky  píši jako pokřtěný římský katolík, jenž měl svatbu v kostele a má pokřtěné děti. Ty se snažím vést ke křesťanským hodnotám. Konstatuji proto, že petice šestice zástupců církví v Krnově je naprosto nekompetentním výstřelem do prázdna. A co víc. Vzpomínám na skvělý film excelentního českého filmového režiséra Otakara Vávry z roku 1969 Kladivo na čarodějnice. Člověku se nechce ani věřit, že v 21. století může někdo, naveden populistickým ponoukáním těch, kteří by rádi přesměrovali daňový výnos ze sázkových her určený státnímu rozpočtu ve prospěch sama sebe, rozuměj do zahraničí – tedy různým obskurním mafiózním skupinám. Jak známo, i v dějinách mé katolické církve politická inkvizice na dvoře španělských Habsburků vedla řadu inkvizičních procesů nikoliv kvůli víře, ale především pro majetek. A proto mi dovolte další ryze současná fakta.

Město Krnov ležící v ekonomicky problematickém regionu by úplným zákazem sázkových her přišlo o přibližně 12 milionů Kč. Ty může a také využívá pro blaho svých obyvatel. Důrazně připomínám, že loterní průmysl je naprosto legálním podnikáním v naší zemi. Ti, kteří toto podnikání provozují, dodržují veškeré zákony a odvádějí nebývale vysoké finanční prostředky do státního rozpočtu, z nichž rozhodující objem náleží obcím. Církevní petice byla možná myšlena jako velký altruismus. Podle mého názoru však představitelé krnovských církví úplně obyčejně nalétli aktivistům sympatizujícím s občanským sdružením Brnění pana Hollana. Je to spolek s prokazatelně neprůhlednými vazbami. Petičníci zapomínají na vysoká rizika, která plynou z přehnané regulace tohoto podnikání u nás. Jen ať se podívají do různých zemí. Třeba do Polska či na Ukrajinu. Pokud lidé nebudou mít k dispozici legální provozovny herního průmyslu, hrát nepřestanou. Vše se pouze přesune do tzv. šedé zóny, ve které je spojení na mimořádné závažnou kriminalitu zcela evidentní. Církve by to měly vědět. Nebudu se opakovat, ale tento trend již v naší zemí nastal. Tzv. internetové kiosky se objevují bohužel jako houby po dešti. A to především v místech, kde platí absolutní zákaz sázkových her. Napadá mne v této souvislosti nedávná smutná metylalkoholová aféra, která stála život čtyřicítku lidí. Vždyť mezi nimi byli i věřící.  Chci tím říct, že je to explicitní příklad toho, kdy stát nevykonával řádně kontrolu jednoho odvětví průmyslu, v tomto případě výroby alkoholu. A doplatili na to legální producenti, včetně všech daňových poplatníků. Fakt, že ti, kteří za nelegálními sázkovými hrami stojí, dokáží již dnes skrýt své tzv. podnikání i za občanská sdružení, jako je např. o. s. Život je hrou, by měl být pro racionálně uvažujícího a zákonem se řídícího člověka, mimořádně alarmující. Tolik prokazatelná fakta.

A proto musí na adresu krnovské petice býti řečeno to nejpodstatnější. Na církevní petiční taškařici mne zaráží jedna - podle mého - mimořádně podstatná věc. V naší zemi je v tuto chvíli rekordních 600 tis. nezaměstnaných. Katastrofálním trendem přibývá nezaměstnaných dlouhodobě, a to především mladých lidí opouštějících studium. Asociální vláda, kterou drží nad vodou nikým nevolená strana, vrací církvím majetek. A nyní pozor: Krnovští petičníci si ovšem za prioritu nezaměstnanost nevybrali. Pokud by byli pamětlivi, především katolíci ve své podstatě stále platné encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum z roku 1891, doplněné o 40 let později encyklikou Quadragesimo anno, pak by tak učinili. Jim navracející se majetek přece může přinést nová pracovní místa. Ani vidu, ani slechu není od církevních představitelů v tomto smyslu. A tak je to se vším. Ptám se, kde byly církve, včetně těch krnovských v roce 1990, kdy Česká národní rada schválila předpis pro toto legální podnikání. Tento zákon byl následně 12x novelizován. Kolikrát církve přijímaly v průběhu let petice proti podstatě a cizelování tohoto zákona? Jestli mne neklame paměť, pak nikdy. Dnes v plné nahotě zástupci církví v Krnově ukázali, že bezmyšlenkovitě kritizují důsledky a trestuhodně zavírají oči nad skutečnými příčinami. Rozmach obliby hráčství, které někdy bohužel končí u psychicky slabších jedinců závislostí, je mj. v mravním stavu společnosti. Je pro mne jako katolíka neuvěřitelným překvapením, že si krnovské církve vybraly atak proti legálním sázkovým hrám. Vždyť ty jsou zřízeny podle stejného zákona, jako třeba sázení Sportky a přinášejí státnímu rozpočtu ročně 10 miliard korun. Krnovští ve svém altruismu ignorují mnohem závažnější patologické jevy kapitalistické společnosti, jako je např. prostituce, na kterou se nabaluje doslova mezinárodní zločin. Anebo proč krnovští petičníci nechtějí zakázat tabákový průmysl? Vždyť kouření prokazatelně způsobuje rakovinu. Proč nebojují za zákaz prodeje a konzumace u nás stále levného alkoholu, který stojí za rozpady rodin, násilnými trestnými činy, ba leckdy i vraždami? Je to bohužel kruté poznání, ale církvím v tomto smyslu již dávno ujel vlak. Neboť jsou to právě ony, které zprostředkovávají postuláty mravnosti – snahu o naplnění Desatera – lidem. Tyto hodnoty však často slyšet jen v chrámech a modlitebnách. Drazí církevní přátelé, vyjděte mezi lidi a evangelizujte.