Osobně si myslím, a tím souhlasím s autorem, že rovina střetu nastane (ostatně, jako již historicky nekolikrát). Výsledkem však může být posílení obou stran 1) té občanské, která si může uvědomit, skrze uměleckou reflexi, své "další" vychýlení a 2) té umělecké, která konečně opět dostane střelivo pro svůj postoj, tvorbu. Já osobně vidím velké nebezpečí v nezájmu veřejnosti a argumentacemi o nepotřebnosti umění včetně nové totality a tím je konzum.

Komunisti umění podporovali. V každém krajském městě bylo profesionální divadlo. 

Určitě tyto divadla byly v celkovém obrazu pro stát prodělečné ale drželi je nad vodou. Dnes divadlo jako soukromý podnik, až na pár vyjímek nemůže přežít.

Dobrý den, pane Koubo. Umění se v totalitních režimech stává jedním z nástrojů moci a umělci, kteří netvoří tak, že tuto moc podporují, se dostávají na černou listinu, a je jim zabráněno svá díla provozovat a vystavovat nebo vydávat. Dokonce i díla těch, kteří ze své totalitní vlasti emigrují, se pak v zemi nesmí prezentovat. Na Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem jsem musel před listopadem 1989 jet do Polska....

Mě to připadá jen jako snaha dostat se ke státním penězům. Umění by mělo být natolik přitažlivé, aby jej byli konzumenti ochotni platit. Ideály francouzské revoluce nemají s bojem o peníze ze společného balíku nic společného.

Rozlišujme mezi kmerčním a nekomerčním umění. Váš požadavek je oprávněn v oblasti umělecké komerce. Ale kdyby bylo všechno umění komerční, zaniklo by. A hlavně, zanikl by jeho smysl a význam, mezi nimiž je i propagace a šíření i prosazování  myšlenek Velké francouzské revoluce.