Vánoce

Před pár dny jsem četla v jednom časopise anketu, kde se dětí ptali co by si přály aby jim přinesl Ježíšek. Byla tam různá přání, ale jedno mě utkvělo v paměti.                                                                "Já chci všechno co mají v obchodě!“ prohlásil jeden chlapeček.

Nejdřív mě to trochu pobouřilo a pomyslela jsem si co je to za dítě? Jak ho rodiče vychovávají a vedou? Ale pak jsem se nad tím zamyslela a došlo mi, že to dítě za to nemůže.

Můžeme za to my všichni.  

Vždyť se podívejme, co se z Vánoc stalo v průběhu posledních dvaceti let. Komerční záležitost! Soutěž „Kdo dá nejvíc dárků – kdo nejvíc dostane“…….Vždyť už od října si můžeme v novinách přečíst, jaký je předpoklad kolik utratíme my spotřebitelé za dárky.                                                    I za ty, na které nemáme, ale radši se zadlužíme, jen aby se naši blízcí necítili ochuzeni.Našim dětem od jejich narození kupujeme to nejlepší co nám trh nabízí a pod vánočním stromečkem se kupí každý rok hromady balíčků. Někdy zastíní i nazdobený stromeček, který má být symbolem vánoc a ne hromada barevných balíčků pod ním.      

  Děti tak vychováváme v přesvědčení, že jen velká hromada dárků pod stromečkem jsou ty pravé vánoce. A pak se velká část rodičů a příbuzných hroutí, když zjistí, že jim jejich finanční situace nedovoluje naplnit jejich očekávání.       

Ale kam se nám všem vytratila ta pravá podstata vánoc? Vždyť to má být oslava narození Ježíše Krista. Měli by jsme se umět alespoň jednou za rok zastavit a zamyslet se nad naším životem. Vypnout a uvědomit si co je pro nás důležité…..       

 Ne, já nejsem křesťanka, i když na tom nevidím nic špatného, ale nebyla jsem svojí rodinou vychována ve víře a ani v životě jsem k ní sama nedospěla. Jsem ateistka, ale od dětství jsem vždycky vnímala, že vánoce jsou hlavně oslavou Ježíška a jako děti jsme to tak i vnímaly.         Samozřejmě jsme se taky těšily na dárky co nám Ježíšek přinese, ale zároveň jsme věděli, že tam nemůže být všechno, co si přejeme. A rodiče ctili zásadu, že pod stromečkem by měl být ten dárek, který si dítě opravdu hodně přálo a bylo možné mu ho obstarat.

 A tak mám radost, když jsem se v novinách dočetla, že obchodní řetězce díky světové finanční krizi ustupují letos od propagace spotřebních vánoc a že nám nebudou na každém kroku cpát před oči toho rozesmátého, tlustého „červeného dědka“, který nám byl předkládán v posledních dvaceti letech jako symbol vánoc. A že se budou snažit propagovat naše tradiční české vánoce i s jejich symbolem Ježíškem.

 A tak doufám, že letošní vánoce se vrátí alespoň trochu tam, kam patří. Z prodejních pultů do našich duší a srdcí.