Marie proč?!

Ležím na pláži, tělo filmové hvězdy a právě se ke mně blíží chlap s velkým CH…..Celá rozechvělá se k němu zvedám, je blíž a blíž, moje rty jsou už lehce pootevřené, připravené k fantastickému polibku. Ale co to? Co mu to zvoní u hlavy? Nebo mě? Sakra přestaň, přestaň!!!!..... BUDÍK!

Dlaní plácám po nočním stolku, až se strefím do budíku. Znovu padnu do lehkého kómatu a snažím se vrátit zpátky do snu. Hledám toho „Chlapa“, pláž, ale vidím jen stůl plný šanonů, počítač a tváře mých kolegů. Pomalu procitám, hrabu se z teplé postele, znovu kouknu na budík, jestli se nespletl. Nespletl, je pět hodin! Fuj!

Ťapkám bytem do koupelny, kde při pohledu do zrcadla propadnu zase ranní depresi. Proboha, jak můžu s tímhle obličejem vůbec mezi lidi?! Vyčistím si zuby, umyji se, učešu, namaluji si nový obličej. Jen tak ve spodním prádle bloudím potemnělým bytem (nechci budit zbytek rodiny) a hledám co na sebe.

Snídani zásadně nestíhám. Žaludek takhle brzy ráno protestuje už jen při myšlence, že mu tam něco pošlu. Hážu si tedy jogurt do kabelky, do uší si nacpu sluchátka od MP trojky a vyrážím. To už se lehce probírám, ale jen tak, abych bezpečně došla do práce.

Zdravím se s šéfem, kolegy. Usedám za svůj stůl, vytahuji jogurt a k tomu si vařím pořádně silnou kávu…..bez ní se ráno neobejdu. Když mám na stole vše nachystané k snídani, otevřu noviny a na první straně čtu : „ Nechce se vám ráno brzy vstávat do práce? Postěžujte si Marii Terezii.“…..

Marie proč, proč jsi mi to udělala!!!!!!