T. Baťa jako politik, zastupitel v samosprávě Země Moravskoslezské

Neuvádím tento jeho projev, abych chtěl hodnotit správnosti a nesprávnosti účetní uzávěrky, o které je tu řeč, ale která nás nemusí zajímat. Uvádím jej jako ukázku Baťovy angažovanosti, důslednosti, politické obratnosti, taktické výmluvnosti, až jakéhosi lišáctví. V tom je pro nás poučení, příklad, i pobavení.

Tomáš Baťa vydal tiskem a doručil všem občanům toto stanovisko k zemské účetní uzávěrce
Občané!
Předkládám uzávěrku obecního hospodaření za rok 1928. Je to první uzávěrka vypracovaná tak, aby jí lehce porozuměl nejen odborník, ale každý občan. Podle předpisů musí naše obec provádět své účetnictví tzv. systémem kamerálním, z něhož je možno poznat a posoudit účetnictví obce pouze účetním odborníkům kontrolních zemských úřadů, kterými je obecní hospodaření kontrolováno. Ale dobré účetnictví musí být především jasné a srozumitelné každému.
Proto jsem zařídil, aby účetnictví naší obce bylo prováděno sice kameralisticky, jak to žádají úřady, ale konečné cifry aby byly roztříděny na „má dáti“ a „dal“ podle zásad účetnictví podvojného, tedy obchodního.
Bylo by správné, kdybych vám uzávěrku předložil hned po Novém roce, kdy byla hotova. Význam srozumitelného publikování účetní uzávěrky veřejného hospodaření jsem si však uvědomil teprve tehdy, když jsem byl postaven před nutnost porozumět uzávěrce zemských účtů a převzít tak za ni před veřejností spoluodpovědnost.
Zemská uzávěrka za rok 1928 je vyhotovena na starém principu kameralistickém. Není ani jediného člena zemského zastupitelstva, ba ani člena finanční zemské komise, který by této uzávěrce dobře rozuměl tak, jak by jí měl rozumět každý z nás.
Jsem daleko toho, abych chtěl říci, že zemské účty jsou nesprávné. Jsem však nucen říci, že nesrozumitelným účtováním mi schází důkazy o jejich správnosti. Jsem nucen věřit tam, kde jsem povinen vědět.
Považuji za nesprávné jednání, jestliže někdo převezme ode mne peníze za svou práci, aniž je přepočítá. Chci, aby každý měl důkazy, ne pouze domnění o mé správnosti. My všichni jsme tímtéž jednáním povinni své obci, své zemi a veřejnému hospodářství vůbec. Jsme povinni porozumět a přepočítat veřejné účty a mít důkazy o jejich správnosti. Jsme to povinni sobě, ale také těm, kteří za nás pro nás po celý rok hospodařili. K tomuto ovšem potřebujeme velmi jasného účetnictví – takového, které zaznamená každý pohyb jmění po každé stránce a v každé době.
Rozdíl mezi takovým účetnictvím a účetnictvím kameralistickým vystihuje anekdota, kterou mi vypravoval můj soused v zemské finanční komisi, když jsme si navzájem stěžovali na nepřehlednost uzávěrky. Anekdota praví: byl jeden starosta, který šel jednou do okresního města vyřizovat obecní záležitosti. Cestou mu vichřice sebrala klobouk. Starosta vystavil účet za svou cestu do města a započítal si kromě smluvených diet také ztracený klobouk.
Obecní zastupitelstvo mu diety uznalo, ale klobouk ne. Starostu to dopálilo, vzal účet zpět a zpracoval jej kameralisticky. Všichni zastupitelé se sháněli po klobouku. Suma se shodovala, ale kde je klobouk? „Je tam, ale hledejte si jej“.

Nejsem toho názoru, že v našem zemském zastupitelství jsou klobouky toho druhu, ale jsem přesvědčen, že jsou tam klobouky z nesprávného nazírání na hospodářské problémy. Bohužel, z účetní uzávěrky zpracované kameralisticky je nelze zjistit.
Jde o to, zdokonalit nynější veřejné kameralistické účetnictví všemi výhodami účetnictví podvojného. Jedině tímto lze udržet stálý přehled o majetku, zjistit kdykoliv ihned správný stav veřejného hospodaření provádět mechanickou účetnickou dřinu pomocí strojů. Zejména lze však takto poznat ihned z účtu ztráty a zisku každé zvětšení nebo zmenšení veřejného majetku
Tážete-li se po příčině proč ta nebo ona věc je složitě účtována, obdržíte vždycky odpověď: „To proto, abychom nemuseli platit zbytečně vysoké daně“. Jinými slovy – aby se pan berní v nich nevyznal. Jindy zase slyšíte, že je to proto, že při jasném a srozumitelném vyúčtování některého zemského nebo obecního podniku by konzumenti naléhali na snížení cen výrobků.

Avšak všechny tyto důvody jsou velmi liché a je v nich zárodek neúspěšnosti nebo tuze malého úspěchu. Není to žádná náhoda, že podnikatelé, kteří se řídí v účtování podobnými důvody, zanikají, nebo živoří.
Vede-li podnikatel své účty tak, aby jim berní nerozuměl, pak můžeme být ujištěni, že on ani jeho lidé jim nakonec nebudou rozumět také, čili že budou hospodařit úplně potmě.
Mají pravdu lidé, kteří namítají, že toto světlo stojí peníze, že se proto bude platit více daní, že zřízenci jsou nespokojeni a budou žádat vyšší mzdy. Avšak nejdražší ze všeho je tma, pocházející z účetní nejasnosti. Pochází z ní psota pro všechny, jak pro zaměstnance, tak pro podnikatele, ale také pro berního.
Ani nejlepší pracovníci v samosprávě nejsou s to zlepšit hospodářské poměry obce, okresu, nebo země, pokud neznají dokonale a všestranně stav v nemž se toto hospodářství nachází. Bude pro nás nejen velkou ctí, ale také velkým užitkem, když příklad našeho obecního účetnictví a jeho zveřejnění přispěje ku zvelebení nejen naší obce, ale i veškeré samosprávy vůbec, zejména samosprávě zemské.

Tolik tedy Baťova obratně prezentovaná kritika účetnictví Země Moravskoslezské.

4. srpna 2008                                                                                                      Stanislav Vrbík

Opět připomínám, že mám k dispozici některé knihy o Tomáši Baťovi. Informace na telefonu 602563464