Vysoké právní vědomí jako nezbytný předpoklad pro vstup do EU

Příspěvek z roku 2001 dává odpověď otázku na otázku, proč se chci angažovat v politice. Již před šestnácti lety byla nespokojenost s chováním politických elit.

Etikou v podnikání míním v souladu s Akademickým slovníkem cizích slov soustavu morálních a mravních zásad, kterými se podnikatel řídí (Kolektiv. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia. 1997. ISBN 80-200-0607-9. s. 206).

Podle reprezentativního průzkumu z Lidových novin z roku 2001 jsou názory veřejnosti na podnikatelské klima v České republice následující (Vít. J. Průzkum: Češi věří úplatkům. Lidové noviny. ISSN 0862-5921. 27.3.2001. s. 1).

Co si myslí obyvatelé České republiky:

82%:              většina státních úředníků je podplatitelná

80%:              zbohatnout se dá jedině nepoctivě

77%:              více si cení známostí než schopnosti jedince

65%:              vysokou životní úroveň mají jen darebáci

40%:              rovnost je důležitější než svoboda

Naskýtá se otázka, proč Češi mají několik let po něžné revoluci názory, které vyjadřují zklamání nad děním ve společnosti. Žádný podnik ani podnikatel nežije izolovaně. Je ovlivňován vnějšími faktory života společnosti. Pokud vnější faktory působí zřetelně negativně, nutně musí dojít k deformaci celého podnikatelského prostředí.

O první zklamání se postarali sami poslanci Parlamentu, kteří vzešli z prvních demokratických voleb. V době, kdy se čekalo na privatizační a jiné zákony, si členové parlamentu odhlasovali na tu dobu nevídané platy a odebrali se na prázdniny.

Vnější spravedlnost dostává téměř denně nové trhliny vlivem neřešení afér všeho druhu. Uvádím některé příklady. Lehké topné oleje - zřejmě pro úmyslně špatnou legislativu nebude nikdo potrestán za miliardové daňové úniky. Rozpis sponzorských darů politické straně a následné krácení daně není v ČR trestné. Akce ČSSD „Čisté ruce“ nepřinesla slibované výsledky a spíš ještě utvrdila veřejnost v tom, že někteří mohou všechno.        

Často používané prohlášení, že peníze jsou vždy až na prvním místě, vytvořilo modlu peněz i mezi dětmi. Děti získávají přesvědčení, že majetek je rozhodující a není důležité, jak byl získán. Získat majetek každodenní prací považují za zastaralé a nedůstojné. Jejich obdiv získávají různí dobrodruzi, ještě trochu uznávají majetek získaný sportovními úspěchy nebo v umění.

Vyspělá demokracie snad přivede na politickou scénu politiky na potřebné odborné a morální úrovni, kterým veřejné mínění nedovolí beztrestně se vysmívat právu. Na tuto změnu musí reagovat právo a především jeho vynutitelnost. Neetické podnikání tak bude odsouzeno nejen morálně, ale i věcně. Zatím je spíše hrdinou ten, “kdo umí”.