Transformace pivovarství v České republice

Stať byla publikována již v roce 1998. Naplnily se předpoklady autora, že dojde ke koncentraci pivovarského průmyslu a prodeji nejvýznamnějších producentů piva zahraničním zájemcům. 

PlzeňskýPrazdroj, Staropramen, Starobrno od té doby několikrát změnily majitele. Pouze Budvar zůstává národním podnikem a úspěšně zvyšuje výstav a exportuje pivo do osmdesáti zemí. Ukazuje se stará moudrost, že rozhodující není způsob vlastnictví (státní – soukromé), ale způsob řízení.

Stav před rokem 1989

Pivovarský průmysl byl - jako ostatně celé národní hospodářství - centrálně řízen. Odbyt piva byl před rokem 1989 zcela v moci pivovaru. Byly pevně stanoveny rajóny - rozvozné oblasti - pro jednotlivé pivovary. Jakákoliv změna dodavatele byla prakticky nemožná.

Vývoj po roce 1989

Krátce po politických změnách přišly zásadní vlastnické změny. Tyto se projevily nejdříve v rozdrobení obchodní sítě, jejíž privatizace byla finančně dostupnější, a proto rychlejší. Mimořádně významná změna nastala po liberalizaci cen od 1. 1. 1991. Pivo v soukromých obchodech - často obchod byl vytvořen z bývalé garáže nebo volné místnosti domu - bylo najednou dvakrát dražší.

Další perspektivy rozvoje českého pivarství a jeho inovační zdroje

Český pivovarnický průmysl si vytvořil nadbytek kapacit. Podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven (Ing. Antonín Kratochvíle, přednáška na 17. Pivovarských a sladařských dnech, 16. 10. 1997, Frýdek Místek) byly výrobní kapacity v ČR k 31. 12. 1996 přibližně 23 milionů hektolitrů piva za rok, ale výstav 17 mil. hl.

Značkové pivovary neustále zvyšují své výrobní kapacity, takže je zřejmé, že si svou pozici na trhu získávají na úkor malých a středních pivovarů. Předpokládá se, že do pěti let budou na českém trhu působit pouze čtyři pivovarská seskupení, a to Staropramen, Plzeňský Prazdroj, Radegast (nedojde-li k fúzi posledně dvou jmenovaných pivovarských sdružení) a Budvar.

Podle popsaných skutečností se předpokládá, že v ČR dojde ke koncentraci výroby piva. Budou vytvořeny celky, které budou kontrolovat výstav piva nad 10 mil. hl ročně. Počet malých a středních pivovarů se sníží, jejich působení se omezí pouze na nejbližší okolí (pokud nezaniknou zcela). Významnější export piva bude možný pouze s pomocí nadnárodních firem, které mají na tyto trhy přístup. Bez nákladné propagace se i kvalitní pivo na zahraničním trhu ztratí nebo musí být prodáváno v nízkých cenových hladinách, které se těžce vyměňují za vyšší.