Žijeme jídlem od rána do večera. Je to pro nás kultura, náboženství i závislost...

... a samozřejmě i obživa... A každá obživa potřebuje marketing. Tak bych dneska rád k tomuto tématu (Nejen) prohodil pár slov...

Řada z nás si v posledních dnech ráda pochutnává na Svatomartinské huse. To jistě není žádná novinka... Pamatuji si babičku, husu a bramborové placky z kamen kam jsem přikládal.

Poslední roky ale většina z nás chodí do své oblíbené hospůdky, restaurace. Tahke tradice je u nás poměrně nová. Ještě v devadesátkách se Martin restaurací nijak zvlášť netýkal...

V roce 2005 ale Vinařský fond rozjel marketingovou kampaň na prodej Svatomartinských vín a národ se z chalup začal stěhovat do podniků... Za mě je to samozřejmě fajn, protože bez zákazníků by náš obor neexistoval a tahle inovace nám jich do podniků přivádí hodně...

Odkaz

Další svátek, který se dřív restaurací (A nejen jich v tomto případě) nedotýkal je Valentýn.

Vím, že řada lidí na něj brblá. Já sám ho v osobním životě neprožívám, ale omladinu baví. A je ochotna za něj utratit. Takže máme další tématický večer, kdy kouzlíme na talíře lahůdky. Tentokrát zbarvené do červena. Z technických důvodů se ovšem nepoužívá česnek, aromatický sýr a podobné vylomeniny. Naopak zakomponování afrodisiakálních laskomin je víc než žádoucí :)

Svého času jsem tu už psal, že i mýtycké vepřo-knedlo-zelo je produktem naprosto stejného marketingu.

Pro osvěžení opět předložím známé video...

Takže suma sumárum jsme za podobný marketing rádi a vděční...

Chtěl bych ale ještě dneska zmínit dvě věci. Tou první je, že se často potkávám s názorem, který hůř stravitelnou a kaloricky bohatou kuchyni naší roklinky dává do souvislosti s nějakým špatným naturelem třeba na rozdíl od Středomořskch národů.

Tady totiž jednoznačně zaměňujeme příčinu a následek. To, že je naše původní kuchyně těžká a poměrně mastná je dáno tím, že náš předek vzhledem k mnohem nižší průměrné teplotě potřeboval na stejné činnosti jako Ital těch kalorií mnohem víc.

Tou druhou je pak skutečnost jak moc se kuchařská scéna proměnila za posledních dvacet let. Nemyslím tentokrát vybavení kuchyní. Napříč celou naší scénou je znát chuť učit se, sdílet zkušenosti a někam se posouvat. Ve výsledku je to pak znát doslova raketovým tempem kam se posunuje nejen naprostá špička, ale i „běžný“ provoz.

A o to jde nejen nám, ale i vám, našim zákazníkům...

Písnička nemá s blogem nic, ale hraje mi už pár dní doma. Tak se podělím...