Zapomenutý Václav Havel

Moc k tomuto výročí jsem nikde nezachytil. Nemůžu tedy tuhle rukavici nechat ležet. Právě dnešní době totiž pan prezident opravdu schází...

5.10. Uplynulo osmaosmdesát let od narození Václava Havla.

Uplynulo celkem tiše. Z jedné strany jsem za to i rád. Davové vřeštění a scény nemusím. Věřím tomu, že některé epizody svého zbožštění by nemusel ani on. Stejně tak neproběhlo tradiční kydání hnoje na jeho jméno.

Přesto podle mě začíná citekně scházet jeho odkaz. Překrytý řevem politických paviánů na jedné straně a na straně druhé lavinou gest.

Nebyl politikem a prý právě tohle bylo špatně. Možná. Možná tím Česko přišlo o jedinečnou příležitost, dělat věci po svém.

Že nebyl světcem nám přeci nebránilo dát slovům obsah všedních činů. Přemýšlet barevněji, než v tradiční rovině pragmatismu, okamžitého, momentálního a někdy i upoceného osobního prospěchu.

Politický pragmatismus nás stejně dovedl tam, kde právě stojíme. Od pc likvidujeme vše živé na straně virtuálních i skutečných nepřátel. A chceme se přitom mít dobře . Ne, že ne... Vždyť nás ještě... Nelikviduje nikdo.

Připouštím tedy i možnost, že mlčení kolem prezidentových narozenin může znamenat i nečekaný závan studu. Rád bych totiž věřil, že i přes výše napsané, většina z nás nepovažuje vítězství pravdy a lásky za špatnou věc.

A abych nekončil tak vážně... 5.10. se skutečně urodilo. Narozeniny totiž slaví i Plzeňský Prazdroj. Další z věcí nezbytných k mé spokojenosti :)

P.S. Rockeři jsou většinou stvoření, která se politikům v lepším případě smějí. Už to, kolik se jich hlásilo k přátelství s Václavem Havlem je jasný důkaz toho, že na něm skutečně „něco bylo“...

A z toho co vidím kolem se mi zdá myšlenka nechat svět řídit muzikanty, jako čím dál tím lepší nápad....