Na konci sice píšete, kam že nemáme strkat hlavu, ale celým článkem jí tam tak trochu máte. Prostě přišla krize a ta s sebou nese doprovodné efekty. Na podzim také fouká vítr aby, staré větve uvolnily místo novým. Kdybychom si měli místo radosti, že přežijeme vyhlížet pevnou větev ??? To snad ne !

Pošlu krátký perfektní text bez udání o čem je - není to potřeba, zdá se že se dá aplikovat na vývoj čehokoliv ve společnosti:

Když jsem se narodil, tak se to trestalo.

Když jsem začal rozum brát, tak se to léčilo.

Když jsem dospěl, tak se to tolerovalo.

Teď se to s nadšením propaguje.

Doufám, že umřu dřív, než to bude povinné....!"

Zkrátka si nechystejte žádnou hromadu písku a vzpomínejte co jste zažil s dětmi jak popisujete. Tam je budoucnost a naděje. V podzimních plískanicích budeme vzpomínat a těšit se na sluníčko.

Zdeňku rozhodně nemyslím, že by si kdokoli měl přestat užívat života, jen nesme dělat, že se nic neděje, připraveným štěstí přeje...

Díky všem za návštěvu i komentáře, já se dneska prostě flakam, nezlobte se

Já taky.

Příchodem dnů s méně světlem přibudou depky, všechno bude smutnější a beznadějnější...

No, já to období řeším tak, že jej beru jako útulné a dlouhé večery se zapálenou svíčkou, stíny a to i na duši jsou pak méně strašidelné, ale kdo ví, jak bude letos...

Já to vím jak bude ! Přežijeme to a máme na výběr dvě cesty - obě za stejné peníze. Strachovat se a nebo se radovat ze života ať je jaký je. Tou radostí pomůžeme i svému okolí a ona se nám vrátí. Volím druhou variantu. :-)

Dobře popsáno. Ikdyž bych chtěl být optimistický,to co nám ukázal Covid je to,že jsme nepoučitelní,samolibí a mnohdy hloupí svým chováním. Mladí nestojí o staré,střední věk se stará pouze o sebe a prachy a málokdo chce naslouchat zkušeným,kteří již mnohé z dění zažili a již jim připadá směsné,jak se historie opakuje.....

Troufám si tvrdit, že i pro ty staré a zkušené je současná pandemie stejné novum, jako pro všechny ostatní.