Volby do Senátu a komunálu jako referendum o vládě či opozici? Nesmysl!

Zase to slyšíme ze všech stran. Politici i komentátoři nám usilovně vtloukají do hlavy, že nadcházející volby mají být „referendem o vládě“, nebo naopak „zúčtováním s opozicí“. Větší nesmysl jsem už dlouho neslyšel.

Sám jsem byl z velké celostátní politiky v takové deziluzi, že jsem k parlamentním volbám vůbec nešel. I žaludek kuchaře má své limity. Ale nechat propadnout hlas v komunálních či senátních volbách? To by mě v životě nenapadlo.

V regionu se totiž nevolí ideologie ze Strakovky ani televizní hádky. Volí se konkrétní lidé. Lidi, na které si můžu sáhnout, které potkávám na ulici, znám je dlouhé roky a často s nimi mám i přímou zkušenost. Vím, jak drží slovo a co mají za sebou. Čert vem stranickou příslušnost – v místě rozhoduje práce a charakter, ne logo na triku.

Já sám letos senátní lístky do obálky nedostanu, ale dění ve městě samozřejmě bedlivě sleduji. My plzeňáka Lumíra Aschenbrennera – pro nás prostě Lema – známe v politice třicet let.

Jeho přednosti i chyby.

Kdybych mohl, bez váhání bych hodil za hlavu veškerý odpor a antipatie, které jsem si k ODS jako celku za poslední roky vypěstoval, a svůj hlas bych mu tam s čistým svědomím poslal. Ne kvůli straně, ne kvůli celostátní politice. Kvůli němu.

A taky proto, že proti němu stojí Karel Řehka s podporou STAN.

Někdo si v Praze zřejmě spočítal, že stačí svléknout uniformu, oblepit celý kraj billboardy a z generála se mávnutím proutku stane plzeňský patriot. Nestane. Takhle tenhle region nefunguje a nikdy nefungoval.

Kdo čte mé blogy pravidelně, ví, že k lidem z armády apriori averzi nemám. Třeba u Petra Pavla si dlouhodobě cením jeho schopnosti vystupovat jako diplomat s chladnou hlavou a nadhledem – přesně to dělá z vojáka státníka v civilním prostoru. U Karla Řehky tenhle pocit zkrátka schází (Mě určitě). Senát má být ústavní pojistkou, místem rozvahy a zkušenosti, nikoli arénou pro politické výsadky jiného nastavení. (To, že se to často nedaří, na věci nic nemění.)

Až půjdete k urnám, vykašlete se na to, co vám podsouvají jako „referendum o Praze“. Volte lidi, které znáte, kterým můžete věřit a na které si můžete ukázat prstem v reálném životě. O tom totiž tyhle volby vždycky byly a mají být.