Zrovna včera jsem zavzpomínal (i když pozdější doba než 90.). Na fronty až ven na dusnou podatelnu obchodního rejstříku - dávno zavřený vchod z Blanické ulice Praha 2. Dnes vyvolávací systém, datové schránky a vcelku pohodlné židličky. Zatím v mých vzpomínkách není v minulosti tráva zelenější, tak ještě dobré Jinak ano. Také nemám rád silácké řeči o tom jak vojna dělá z kluků chlapy (no, nedělá) a jak dříve byla jakási železná mládež (no, také nebyla). A na devadesátky se asi nejvíc hodí, že to byla doba nadějí i doba zběsilosti.

K té vojně mne obvykle napadne, že kdo je pro tuto výchovu státem, tak určitě v jiné diskuzi nadává, jak stát do všeho moc zasahuje .

Mí rodiče, kterým by bylo či je k 90-tce se cítili svobodni i za svého mládí. S radostí chodili na brigády (ne aby se tam ožrali jako dnes) ale proto, že byla sranda. Družili se, milovali a množili. Mohli pracovat, toho si vážili. Díky jejich generaci vznikla neuvěřitelná množství staveb, nových bytů apod. Dálnice která se tehdy postavila vydržela 40let. Dnes? Postaví kousek dálnice a do měsíce ji opravují(asi protože používáme ty nejlepší technologie). Nejsem ortodoxní staromilec, ale vidím. Evropa je v rozkladu jak finančním tak morálním. Menšiny si diktují striktní podmínky co by chtěly a prý přes to vlak nejede, pokud chceme být moderní společností. V jednom má ten Russ pravdu. Uznávat 72 či kolik pohlaví, není v jakékoli společnosti normální.

Souhlasím, propaganda na tu Evropu řekne, že pokud to neuznáte, tak jste proruský kolaborant nebo východoevropský buran.

Předpokladal bych, že generace která žije lépe než generace předešlá bude spokojenější ale opak je pravdou. U mě to tak funguje. Jsem spokojen a moje děti taky.

Většina spokojená je. Je jen pár hlupáků, kteří opěvují tu hroznou dobu.

Co se týče politiky, tak bylo dlouho přesvědčení, že jen pravice může vysvobodit z toho marasmu (je na jinou diskuzi, jak pravicové byly Klausovy vlády) a když to v roce 1998 vypadalo na vítězství levice, tak se tradovalo, že bude znárodňovat, bude znovu rok 1948 atd. Zkrátka lži, dezinformace a obchod se strachem se už tehdy hodně rozmohl.

Uniká skutečnost, že naprosto chyběl místní kapitál. V mnoha případech otázkou bylo, zda zkrachovat, se všemi dalšími negativními důsledky, nebo prodat těm, kteří kapitál měli.

Prohlášení, že "MY" jsme něco prodali někomu, postrádají smysl. Kdo je to "MY"? Někomu z těch, kteří se k tomu "MY" počítají, někdy něco patřilo?

Ona ta tolik opěvovaná naše privatizace byl začátek problémů.

Polsko bylo na tom v roce 1990 mnohem hůř než my.

Také dělali privatizaci, ale na rozdíl od nás - za peníze.

Nebylo možné zakoupit firmu nejen pod účetní hodnotu, ale naopak se licitovalo kdo dá víc. A pokud nedal, zůstala dál státní.

Pokud firma zkrachovala, přicházela rychlá likvidace a nikdo jí úvěr nedal aniž by se nemusel splácet, případně bance nespadl nesplacený majetkový podíl do klína. Polsko tak získalo z privatizace skutečný balík peněz, který se mohl požít na budování infrastruktury ......

Poplatky na burze v Polsku byly spíš symbolické, takže se i drobným investorům vyplácelo investovat do akcií.

Naopak naše burza svými neomalenými poplatky sdírala z lidí kůži a drobné investory tím prakticky zcela vyřadila ze hry.

O to všechno jsme zpackanou privatizací přišli a poláci nás rychle dohnali a elegantně předběhli.

Tak v devadesátkách se nastavovaly hranice podnikání. Ti, co šli přes ty hranice, už tady nejsou nebo aspoň nefungují. Buďto se zadlužovali nebo podváděli nebo pili atd, všechno násobně víc než běžný člověk a nyní jsou buď v doživotních dluzích nebo poznamenaní kriminálem nebo nejsou vůbec.

Nejlépe jsou na tom zase ti, co sice podnikali tvrdě, ale ty hranice nějak vytušili, i když ještě nebyly přesně vytyčeny. Šli těsně k těm hranicím nebo do jejich blízkosti, ale nepřekročili je, takže dosud fungují. Protože u těch hranic se při podnikání nejvíc vydělává.

Díky všem za diskuzi. Sice se stočila úplně jiným směrem, než hlavní myšlenka blogu, ale mám dojem, že to vůbec nevadí. Vlastně naopak, přes ukázanou, která platí máme stále tu tendenci popírat. Jsme generace ega. ( Sebe z toho rozhodně nevyjímám.)

Vďaka za inšpiráciu, Filipe, každá generácia je iná, prv si ľudia na Sk napríklad viac pomáhali a boli na seba celkom dobrí, môžme to nazvať egom či sebectvom, hľadať psychologické príčiny, ale faktom je, že 18 ročný maturant(vidíte to sám v škole) žije proste v úplne inom svete ako 30 ročný človek kdekolvek na svete.

ach jo.

Ja to chapu, nekdo chodi na houby, nakdo maluje a nekdo proste napise clanek o necem, co nikdy nemohl zmenit a o necem, z ceho nemuze byt jakekoliv pouceni, ale budiz, nejak se volny cas zabit musi.

Tedy predne, neexistuji leta, ktera maji nejake omyly. Jaky byl nejvvetsi omyl v letech nacisticke okupace. Kde byla nejvetsi chyba 50. let? Nesmyslne myslenky, ale i clanky o tom.

Ale protoze je tady casto v diskuzi ta rec o te svobode, tak mi to neda a musim vas mnohe erudovat jako tenkrat v parlamentu Rath Topolanka.

Tedy, jak jsme se dozvedeli od Sartra, my lide jsme odsouzeni ke svobode. Protoze prichazime na svet nejen nazi, ale ani neni pro kazdeho z nas k ruce nejaky plan (bozsky, prirodni), ktery by nas uz od zacatku nejak omezoval nebo vedl. Jsme vrzeni do sveta a kazdy den se svymi rozhodnutimi stavame tim, cim jsme.

A proto jsem meli vsechnu svobodu jak ve stredoveku , tak i v 50. letech a i v letech devadesatych. A proto nemohou mit pro nas lidi nejaka 'leta' omyly, slabiny, vyhody ci cosi jineho.

Za socialismu se nekdo rozhodl dojit k hranici a chtel do Nemecka. A protoze nemel tu vyjezdni dolozku, tak ho vratili do vnitrozemi. Ale kazdy takovy mel tu svobodu volby. Take se mohl rozbehnout proti tem elektrickym dratum, ale tuto volbu vetsina zamitla. Presto ale statisice obcanu emigrovalo, i kdyz tu ty draty byly. Meli presto tu moznost volby.

A zrovna tak v 90.letech se vetsina obcanu svobodne rozhodla republiku nerozkrast. A byli jini, kteri to ucinili. Jak rika Sartre, hybnou pakou nasi cinnosti je vzdy nejaky nedostatek. Napr. takovym Kellnerum se tenkrat nedostavalo tech miliard. Ale teprve ta predstava, jake to pak bude, az je bude mit ho prinutila jednat a dojit za znamym do sporitelny a bez zaruk si vypujcit desitky milionu. Ale ta predstava, to byla budoucnost, o ktere pritomnost nemohla nic tusit a protoze pritomnost nezna vsechny ty mozne budoucnosti, tak ani nemuze mit paky na to, jak kterym zabranit.

A proto nemohou mit 'leta' omyly.

No a tu první větu jste si mohl klidně odpustit, před vaším mentorováním.

Devadesátky nám daly to, co už nemáme (Fiala nám to vzal..).

Naději.

To přitlačte. To omezování začalo podstatně dřív.

Ještě mě napadlo, jak bylo tehdy snadné založit si firmu nebo obchod s čímkoli. Dneska pokud nevymyslíte start up v oblasti IT a aplikací nebo nemáte do začátku raketu, tak jsou možnosti mnohem menší.

Hmm to není pravda. Abyste rozběhl podnikání, co bude udržitelně fungovat, tak potřebujete pořád to samé - dobrý profitabilní nápad a spoustu práce k tomu. V devadesátkách bylo víc možností zajít si s tuzérem do banky.... a spáchat úvěrový podvod, to ano. Jasně, byla tehdy období, kdy trh byl zcela hladový po všem, takže se dalo uspět i s prostou obchodní činností. Ale ta doba trvala krátce, a kdo neběžel ze všech sil vpřed, stejně záhy skončil. Už od cca roku 92, max. 93 plně platilo, že musíte něco umět či mít jinou výhodu a být ochoten dost tvrdě pracovat, jinak nic. Takže doba se nemění - a je to tak v pořádku.