Věčně naštvaní jsme ... Protože jíme moc masa ... (Nejen tady na blogu)

Neměl jsem poslední dny moc času na psaní. Chápu, že jsem vám scházel a pokusím se to napravit......

Jo, panáčkové a panenky... Vracovský se nám zase jednou zbláznil...

Nicméně, věřte tomu, že už dlouho jsem neměl mysl čistší a jasnější, než tohle krásné, letní ráno.

Naopak, nechápu jak jsem mohl tak dlouho nechápat co se tady děje. Nemyslím tím jen blog plný radikálních páprdů všech stran. Myslím tím celou naší společnost.

Jak je to možné , že z jedné strany do sebe sekáme , protože někdo mluví o míru a z druhé ignorujeme válečné zločiny či genocidu ?Je šumák jestli v případě Rusko/Ukrajina , nebo Izrael/Hamás.

Proč je důležité dát komukoli, kdo má sociální cítění najevo, že je „socka“ , případně tomu „co má“ je třeba naopak závidět a přát mu, ať mu to seberou...

Je skutečně nutné popírat, že 1+1 =2 ? Nebo to má být 3, protože to řekl nějakej pantáta v mém dresu ?

Není snad na čase začít řešit skutečně velké problémy ? Třeba, proč Slunce svítí ve dne, kdy je světla dost.... Nebylo by lepší, kdyby svítilo v noci kdy je tma ? Zvlášť v časech kdy tolik žehráme na nedostatek a cenu energií ?

Přitom, všechny tyhle problémy mají jednoduché řešení. A já jako kuchař, jsem ho měl dát do pléna už dávno. To co jíme, samozřejmě značně ovlivňuje v jakém se nacházíme rozpoložení. Cpeme do sebe moc masa, uzenin, sladkého. Taky zbytečně solíme a děláme řadu dalších věcí, které negativně ovlivňují náladu.

Za sebe slibuji, že se polepším. I když s kávou to bude docela boj... Ale ten svět, kde bude víc tolerance za to stojí... Nemám snad pravdu ?

Jídlo ovlivňuje naše pocity, nálady i vztahy. Co jíst pro štěstí?

Písnička má (nemá) s blogem hodně společného. Je to k neuvěření, ale Michael Kocáb oslavil včera sedmdesát járů...