Včera to bylo 39 let kdy „bouchnul Černobyl“.

V klopotném běhu dějin a řadě právě eskalujících konfliktů tohle výročí docela zapadlo. Hozenou rukavici zvednu...

Často se v posledních letech dostávám do konfrontace s názorem jak blaze bylo v časech budování socialismu a věčného přátelství se SSSR.

Rád taky zavzpomínám na dětství či mládí. Jenže ani náhodou nezaměňuji čas nezralých malin s působením komunistů a jejich vnímání člověka, potažmo lidského štěstí.

Černobyl přesně demonstruje jak moc mu na lidech a jejich štěstí záleželo. Zhruba tak jako u totalitních režimů bývá. Za cenu malých úplatků se drží u moci.

Když jde do tuhého, je takovému režimu všechno jedno. To úplně nejposlednější na čem záleží je lidský život...

Odkaz

Každý režim má své novináře a svou propagandu. Jak se bagatelizovala tato havárie v naší televizi se může každy přesvědčit. Perličkou je vystoupení hlavní hygieničky zhruba od pětadvacáté minuty...

A jak se tato režim podporovaná megalež a bagatelizace projevila na chování těch o jejichž blaho strana tolik pečovala ?

Inu, asi tak...

Odkaz

Možné taky je, že nás strana chtěla samou láskou sníst. Tak nás chtěla mít trošku předpečené. (Vím, je to konspirační teorie a jen hádám...)

Co je třeba si zapamatovat do budoucna ?

Vláda a svět komunismu už tady byl a je to nejen slepá, ale i krvavá ulička.

A co ještě ?

To co padá v noci z oblohy nemusí být nutně jenom popel z hvězd...