Vařit je lepší, než nadávat...

... možná jsem naivní, ale pevně tomu věřím. Ještě lepší než jenom vařit je někoho něco učit vařit...

... ono totiž když něco umíte a máte se o co opřít je velká pravděpodobnost, že neskončíte zahořklej a naštvanej na celej svět. Což dneska potřebujeme možná víc než kdy jindy.

O skutečnosti, že naše řemeslo zatím není a nejspíš ještě dlouho nebude přímo ohrožené lepšící se AI nemluvě.

Jelikož jsem jídlo a vaření dlouho nedával (Ne že by nebylo, ale vždycky vyskočilo nějaké aktuální téma) začnu v prosinci.

Soutěžní kuchařina je naší parádní disciplínou. Počátkem prosince se odehrálo v Národním zemědělském muzeu v Praze finále jedné z neprestižnějších juniorských soutěží. Český kapr Memoriál Eduarda Levého 2026.

Byla to rovněž poslední soutěže „kluka“ z mnohých mých blogů. Nazar už dávno není vyplesklé patnáctileté ucho které jsem kdysi v prváku potkal.

Dodělává dvouletou nástavbu a za pár týdnů bude maturovat.

Tohle muzeum se nachází pár minutek pěšky z Letné a je silně propojené s mou mateřskou Asociací kuchařů a cukrářků ČR s jejímž laskavým svolením některé oficiální fotky ze soutěže použiji.

V přízemí je konferenční sál, který se na mém blogu už taky objevil. Je tam i kavárna, kde jsem se letos před soutěží pokydal hořčicí z hot dogu tak, že veškeré další materiály s mou maličkostí nejdou použít :DD

Ve druhém patře má své místo Gastronomie a mimo stálých expozic vidíme i do kuchyně na probíhající soutěžní vaření. Jako široká veřejnost se tam můžete přijít podívat nejen na podobná klání, ale i tréninky našich národních družstev. Máte možnost si v ní dokonce v rámci kurzů i zavařit.

S pohledem z hlediště to trošku připomíná akvárko. Naštěstí jeho stěna je tak široká, že ani já jsem ji nezabral celou :D

A fotky z míst kam během soutěže nemůžu...

A tohle je vítězný talíř zblízka. Servírují se čtyři porce. Všechno ze syrové půlky kapra během 60 minut. S pomocníkem, který nesmí vařit, ale pomáhá s nádobím a úklidem.

Hodnotí se nejenom to co leží na talíři. Boduje se i správná technika zpracování surovin a dodržování hygienických norem. Technická komise vidí i to jak (a zda správně) suroviny na místo soutěže dopravíte.

Učit se , učit se, učit se. To platí i pro nás učitele. Já sám se nonstop učím na dvou frontách. Nejen na té pedagogické, ale i odborné.

Máme veliké štěstí, že jako náš mentor a poradce dlouhodobě funguje jeden z našich nejlepších šéfkuchařů Radek David.

Letos nás poprvé navštívil hned první den po Vánočních prázdninách...

Teď v únoru to žije opět doslova v kvapíkovém tempu. Jedna z věcí která dnešním „dětem“ často schází jsou učňovská střediska. Často si na běžných provozech neosahají dostatečně ani základní práce s masem.

Proto třeba pro druháky na učebním oboru letos proběhl dvoudenní zabijačkový kurz (Příští rok bych ho rád natáhl na tři dny). V jeho rámci proběhlo i projektové propojení s ostatními předměty. Byla radost sledovat skvělé vystoupení s párováním vín našich skvělých a úspěšných sommeliérů...

Zabijačka jako taková má navíc jeden obrovský přesah k dnešku. Ukazuje moderní myšlení našich předků směrem k plýtvání. Ze zvířete se doslova nic nevyhodí a zpracovává se kompletně celé. Neumřelo zbytečně.

A takhle by to mělo fungovat.

Poslední série fotek doslova voní novotou.

Valentýnskou vícechodovou večeři vařili skoro pro osm desítek hostů naši třeťáci pod taktovkou elitních šéfů. Radka Davida doplnil Honza Horký, mj. bývalý letitý kapitán našeho národního týmu...

Žáci si vyzkoušeli práci se surovinami, které na svých praxích běžně nepotkávají.

Křepelky, foie gras, lanýže, telecí hřbet a celá další řada laskomin končila na talířích spokojených hostů. První příprava proběhla den dopředu. Vařilo se od osmé ráno a úklid končil o půlnoci. To je kuchařina. Náročná, ale krásná...

Na většině byl vidět během dne opravdový zápal a třeba Markéta u křepelek uměla ten plamen i dobře nasměrovat :)

No a nakonec fotečka a dobrou noc...

Tak zase někdy příště :)