Tropické vedro v květnu? Macinka tu klimatickou krizi nezrušil?

Tak můj nadpis je trošku fake a nesmysl. Vím to. Jestli se nějaká krize či změna odehrává přeci není o tom...

... jestli je v květnu pár dní zima, nebo horko. Jako laik tomu rozumím tak, že klíčová jsou dlouhodobá data.

Symptomem dnešní doby je, že se klimatologem může stát snadno každý. Stejně tak lékařem, politilogem, generálem,nebo kuchařem. Vlastně kýmkoliv. Důležitá nejsou fakta, znalosti, ale dosah.

Já klimatolog opravdu nejsem. Jsem zkrachovalej básník, učitel a kuchař. Jako kuchař mám kontakt s vysokou teplotou zapsanej přímo v genech. (Bavíme se o žáru, kdy mouchy se zadřeným motorem padají střemhlav hostům přímo do polívky.)

Rád bych řekl, že se v té výhni ne nepodobné sci-fi filmům stejně jako na plátně zastaví čas. V kuchyni to ale takhle nefunguje. Tamní čas nestojí. Je lepkavý po potu a páře z knedlíků. Sprintuje podle rytmu bloků s objednávkami, které na nás chrlí kasa. Posmívá se nám, protože pořád něco nestíháme...

Nejenom prací a vzpomínkami na ni živ je člověk. Když se rtuť v teploměru rve takhle nahoru vzpomenu si na řadu jinejch věcí.

Příjemné vzpomínky na léto mají vůni a chuť meruněk. Srpnový den v Rajhradě. Kousek u Brna. Teta dělá karboše, brambory a okurkovej salát. Meruňky, rajčata a okurky jsou všude. Na stolech, na parapetech.

V zahradě voní kopr. Jen tamhle vzadu... Vidíš to ? Tam je cítit kompost. Kompost a koloběh života.

V sudu už se sbírá na kvas. Víno ještě potřebuje čas. Mouchy nepadají střemhlav k zemi, ani do polívky. Bzučej. Ale po čertech líně. Vosy proti nim jedou kvapíkové tempo.

A všem je nám dobře. Takhle by to mělo být do skonání světa...

Jenomže tak to nikdy není. Další vzpomínka na den, kdy se vzduch nehýbal a na silnicích bublal asfalt...Ta zůstane vždycky spojená s tátou.

Nebyla to moje první zkušenost se smrtí a umíráním v rodině. Ale první takhle blízká. Svět se nepřestal točit. Noci pořád dráždí touhu. Hvězdám se daří podněcovat fantazii. Zkrátka se jenom k zemi sesunul chlap.

Můj vesmír už nikdy nebude jako dřív. Jednou jsem na tohle téma už tady psal. Jsou rány, které se nikdy nezacelí. Je to dobře, protože díky tomu jsou tady naši blízcí pořád s námi.

A když se mi v takovém horku nechce na nic vzpomínat? Dám si pivo, nebo cucám zmrzlé jahody. U piva je to asi všem jasné. A ty zmrzlé jahody? Když do sebe nechci cpát zbytečně cukr je to fajnový osvěžení.

Taky mám rád meloun pěkně vychlazenej. A na zmrzlinu jsem samozřejmě úplně nezanevřel. Mám dojem, že zrovna dneska až ve škole padne budu dělat Haničce nemravný návrhy, že se na ni můžeme někde zastavit...

A písnička? No asi takhle. Epochu meruňkového léta mám taky spojenou s muzikou. V té době jsem měl rád třeba Lady Pank... Pamatujete? (No, mimo meruněk ta doba voněla i po cigaretách, já vím :D )