Touhapustní

Nedělní slova pro náhodné hosty i stále čtenáře. Nemusí být pořád jenom Masopustní veselí když někde za dveřmi se blíží jaro...

Když ticho tolik hlučí

na Samotách s Haňťou

chtěl jsem být taky přejetý kolem dějin

a nechat se lisovat dokud nevydám to nejlepší

a smát se jako blázen

odcházejícím dnům

přicházejícímu jaru

protože zima už není nic pro mě

odvyknul jsem

zpohodlněl

od časů kdy jsem s instinktem kanibala

všude čichal správnou člověčinu

dávno pryč jsou doby

kdy moje touha byla jak na steroidech

kdy povětří svítilo novotou

dalo se krájet

hutné

skoro se nevešlo do plic

přesladce bolelo

po bublinkách

bavila nás sabráž okamžiků

noc co noc co se zdánlivě

nemohla nikdy omrzet...

xxx

Přesto a možná právě proto

dneska od rána

už tikám poněkud tiše

a jediné co pořád nevím

jestli jsem hodinky

nebo pekelný stroj...