Anestezie je něco úplně jiného, než např. těžký úraz.

Srovnáváte nesrovnatelné.

já málem umřel ta anestezie byl jen průvodní jev mého zachranování, následně jsem strávil nějaký čas v umělém spánku, což je z blogu patrné. Díky za návštěvu....

A k tématu. Ano, v r. 2015.

Je fajn, že to taky dopadlo dobře.

Pod blogem pana Flegra jsem ti loupla mínus. Chci jen říct, že to bylo nechtěné, protože v momentu, kdy jsem chtěla překliknout na další stranu diskuse, stránka poskočila kvůli nějaké reklamě a klikla jsem místo toho na mínus.

To jen na vysvětlenou, i když to bylo možná úplně zbytečné. Ale prostě mě ten nechtěný mínus mrzel.

Tak jsem to propátral a díky, už na to koukám, no moc plusů jsem minulý týden nedostal :D

Ztratila jsem přehled o čase a prostoru, nevěděla jsem kde jsem, co se stalo, měla jsem strach se i pohnout, jen hlasy a oči a zvuky a později déja vu, že už jsem na tom místě někdy byla, vzorek na okně, barva dveří, hadičky, blikátka, pípátka ... vrátila jsem se, asi mě nechtěli ani nahoře, ani dole. Naštěstí. Život je fajn.

Jo, je skutečně bezva.... díky za vzpomínku

Já osobně si myslím, že třikrát, ale já strašně přeháním... Nikdy jsem neviděla žádné světlo, nikde ani pohled na moje tělo nekde pode mnou na lehátku, ani jak píše někdo dole se mi vlastně umírat nechtelo.. takže to asi nebylo ani jednou ono.

Filipe...

Bohunko díky zastavení

Pane Vracovský!

Vážím si u Vás Vaší radosti ze života, Vašeho elánu a Vaší vděčnosti za život!

V perexu jste si mohl odpustit slůvko "prý", protože aforisticky platí, že člověk umírá, až když chce sám! Opakovaně jsem si to ověřil, že tomu tak je. Opakovaně mne to překvapilo, ale je to jen moje empyrie a chybí mi statistická exaktnost.

Kdysi jsem Vás chválil za Vaši kyprou postavu, že kuchař musí vzbuzovat důvěru ke svému dílu, a že kde je kuchař hubený, tomu podniku nedůvěřuji. Ale všeho moc škodí! A dnes si vážím víc svého zdraví než dobré propagace díla.

Takový Reavenův metabolický syndrom není žádné ternum! Hypertenze, diabetes mellitus, hypercholesterolemie a tukem vycpané tělo není avízem ničeho milého! Muži bývají vycpaní především v oblasti břicha, a tak někteří profesoři tvrdí, že u metabolického syndromu nejdřív do ordinace vstupuje syndrom a za ním vstupuje pacient. Ale to už se musíte rozhodnout sám, zda je lepší dobrá bašta nebo dlouhý věk.

Dobrý den pane Šimku, v životě jsem už dvě závislosti zdolal, snad překonám i tento problém.... Díky za návštěvu i pěkný koment.

Filipe zdravím. Samozřejmě je fajn, když se věci povedou, je to fajn jako nic na světě. Co je na tom smutné, kolika lidem se jako na spartakiádě přemístí rychle ty fochy s hodnotami teprve až pak. Ale asi normální... A co ještě horší, kolika lidem se tohle musí připomínat, neb jinak jsou oběti jiných jen čísla...a čísla...bez chytřejšího nahlédnutí a nijaké nutnosti přeskládání priorit. Píšu trochu pod parou četby minulé diskuze, kde škoda mluvit...no výrazný vzkaz tam ode mne máte. život ať je fajn:) Filipe

Radko díky zastavení tu i onde... diskuze mě bavila :)

Pokud Jana nahlédne, tak jí přeji hezký svátek! A tobě, chlapče, gratuluji, že ses znova narodil!

Díky Horste a všem Janám vše nej :)

Švagr úraz, krvácení do mozku dvoutýdenní umělý spánek. Když jej probrali a restartoval se mu mozek, tak tvrdil, že celou dobu žil v nějaké exotické zemi. Uměl popsat tváře lidí, město, bydliště, kam chodil do práce, ale žádný název, jména, název města, řeč, název státu. Dnes, s odstupem času ví, že se mu to jen zdálo, ale zároveň, že to má v sobě jakoby to opravdu prožil.

Já si moc nepamatuji ani normální sny, tak mám asi smolíka. Díky za návštěvu....

Užíval jsem si sám doma "nějakou" nemoc. Byl jsem u praktika, který mi dal antibiotika a poslal mě domů (byl silně cítit pivem). Po týdnu (občas to se mnou seklo při snaze se zvednout z postele, zvracel jsem a neudržel potravu) jsem se přepravil vlakem k plícnímu specialistovi a ten mi dal jiná antibiotika. Tak jsem doma ležel, zobal a motal se. Potom jsem se z toho po dalším týdnu dostal (už jsem se mohl hýbat bez závratí...) a šel jsem do práce. Měl jsem prostě pocit, že tak nějak začíná poslední cesta lidí.

Naštěstí se mi podařil návrat . Podle dcery by to mohl být černý kašel (pár let dělala v nemocnici i na plicním oddělení).

Dva kolegové z práce měli něco podobného (mírnější) a taky by si to už nechtěli zopakovat. Nikomu to nepřeji ...

Tak užívejme tu druhou šanci, díky za návštěvu