Taky jsem trávil dětství se Sandokanem na tričku...

... na dalším jsem měl láhev Coca Coly co se „Kokakole“ moc nepodobala, ale v podstatě mě to tehdy moc netrápilo.

Dneska těžko někomu z mých žáků vyprávět, že někdo běhal v tričku, které se zdobilo sprejem, přes vystříhané šablony.

Navíc šablony tehdy často maloval někdo, kdo neutrpěl zázračný výtvarný talent. A „značky“ západních firem, případně Sandokan, či láhev od zméněné Coly zkrátka často nebyla identická s originálem.

Bylo nám to ale celkem fuk a než se tričko „rozdrbalo“ stávalo se částí šatníků na kterou byl člověk hrdej. Pokud nepodlehl mamonu, protože se z nich také stával žhavý obchodní artikl v našich dětských kolektivech.

Když člověk trošku odrostl, projevil svou osobnost třeba batikováním svého šatníku. A plísňáče ? To tehdy bejval sakra hit...

Nosili jste taky plísňáče? Netřeba jen vzpomínat, světlé mapy se vrací

Taky jsme se pěkně rozdělili na „Depešáky, Sabaty, Diskofily, Veksláky, Trampy...“

A tady to chtělo fištróna nejen při ladění šatníku, ale i při shánění odpovídající muziky. Ti šťastní sehnali na burzách originály. Z těch se pak kopírovala spousta a spousta kopií.

Část hudby se na pásky nahrávala „na živo“. Dnešní posluchač „živáků“ by při technické kvalitě těchto nahrávek utekl s výkřiky hrůzy. Pro nás se však jedná o poklady a některé máme k mání dodnes...

Hudba byla silnější než strach, vzpomíná pamětník zakázaných burz v Ostravě

Možná, že se dneska někomu zdá, že nám stačilo málo. Ale jde jen o úhel pohledu. Protože i naše tráva byla zelenější a nebe bylo blankytné...

Tak to v dětství a mládí zkrátka bývá. A že jsem si zrovna dneska vzpoměl ? Však „našemu“ Sandokanovi bylo včera osmdesát. Ještě, že stejně jako láska a romantika nemůže stárnout...

Odkaz