Vy to se svým příjmením nepostřehnete, ale soudruhování mělo jedno významné gramatické plus : oslovovalo pátým pádem, tedy "soudruhu Nováku", zatímco běžně se oslovuje "pane Novák" ("pane Sláma") a skoro nikdo neřekne "pane Nováku" ("pane Slámo") ...

Měl jsem na střední z češtiny PANA profesora, kterému jsme museli říkat soudruhu profesore. Neexistovalo, abychom po celou školní docházku nějakému učiteli říkali pane učiteli. Na vojně, snad hned po revoluci, se ze soudruhů lampasáků stali páni lampasáci. Ani jeden z nich s tím najednou neměl žádný problém. Ale tak to asi bylo všude.

Ani ten nejvyšší s tím neměl problem

Mě když někdo tehdy oslovoval SOUDRUHU, dostal odpověď VOLE nebo VY VOLE! Ať tě víkend nezklame, chlape!

Přímo disident

Soudruhovalo se všude, ve školách, ve fabrikách, na úřadech. A nesouviselo to s členstvím ve straně, nahrazovalo to oslovení "pane"

Koncem padesátých let jsme učitelky oslovovali souško, i když to byla stokilová herdekbaba.

Vašek

Od r. 1951 až do 1962 jsem zažil soudruhování, s výjimkou r. 1950, když jsme ještě měli PANÍ učitelku. Na VŠ (ČVUT) se nesoudruhovalo, podobně později v zaměstnání (Tesla VÚST).

Ono asi záleželo na zaměření školy a zaměstnání. Technici byli páni inženýři, humanisti soudruhy docenty.

V tomhle máte nejspíš pravdu - nicméně o to víc nechápu níže v diskusi vaše plusy pod příspěvky pana Buriana (toho bez foto...)

Díky všem za návštěvu a užijte víkend, já jsem dneska vyhodil kopyta :)))

Netuším jestli existovala nějaká směrnice, nařízení apod. , která ukládala učitelům tohle oslovení vyžadovat.

----

Ano, byl to školní řád.

A předpokládám, že tady nakluše paní Valíková Šubová a označí vás za komunistu žáka ZDŠ. Jako mě.

Ta si totiž jasně vzpomíná, že se za socíku oslovovali učitelé na všech stupních a školách, včetně VŠ, jen pane/paní.

Prý soudruhu a soudružko oslovovali jen výjimečně děti komunisté a učitelům to bylo nepříjemné.

Nemáte pravdu. Na tu diskuzi si vzpomínám. A ta nevyzněla vůbec tak, jak píšete, máte tam navíc výrazy "jen" a "jen výjimečně".

Mám v živé paměti, jak jsme byly s kolegyní pozvány do ředitelny, kde nám krajský školní inspektor vytkl, že se na chodbě před studenty oslovujeme paní. Argument, že nejsme učitelky, neobstál. No a zkraje devadesátek začal podnikat v prodeji učebních pomůcek a dorazil i k nám do školy. A jak se ošíval, když jsem ho oslovila soudruhu.😀

Z mé zkušenosti:

Na ZDŠ se oslovovalo soudruhu/soudružko...., na LŠU pane/paní...., na SŠ pane/paní..., na VŠ pane/paní.... Bez výjimky. Bylo to v 60. a 70. letech.

Doporučení ze základky na gymnázium a poté z gymnázia na VŠ jsem dostal bez problémů. Uliční výbor v součinnosti s OV KSČ mi však studium na medicíně jednoznačně zamítly.

Politický profil rodičů byl po roce 1970 u nejvíce žádných VŠ oborů směrodatný. Nejhůře na tom byli lidé (rodiče dnešních seniorů) s trvale otevřeným nesouhlasem se srpnovou okupací a také ti, kteří měli příbuzenstvo na Západě a byli s ním v kontaktu. Někteří z nás "splňovali" obojí.

Na technickou VŠ/ ČVUT (o tech. VŠ obory nebyl zdaleka takový zájem) jsem byl přijat bez problémů i s tím politickým škraloupem mých rodičů, resp. mé maminky (otec v roce 1967 po těžké nemoci zemřel).

Tak tomu bylo i u jiných studentů s podobnými škraloupy jejich rodičů. V mé gymn. třídě nás bylo 5 takových.