Smažák za cenu humra a borůvky z mrazáku?

O pastech do kterých jako zákazník můžete spadnout, když se vypravíte během začínající turistické sezóny, nebo letní dovolené najíst...

... jsem už tady psal. Ale doba zase pokročila, myslím, že nebude od věci je letos poněkud zaktualizovat.

Takže dneska nečekejte mou oblíbenou chválu milovaného oboru. Naopak. Pomozte jako zákazníci eliminovat chytráky, kteří na něm parazitují. (Jo, to je teď u nás Filipů frekventované slovo :D )

Co není přímo podvodem, ale skrývá jedno veliké ale... Je skutečnost, že u nás už se rovněž ujímá trend účtovat zákazníkům „za výhled, za atmosféru místa“.

Máte pravdu. Je to běžné i na turisticky atraktivních místech v cizině. Při srovnání kvality služby, kterou za to dostanete třeba ve Francii , ALE působí tato přirážka v našich regionech spíš jako drzost. Smažák v konečném účtování za cenu humra? Sorry jako.

Na co dalšího si dát pozor? Za mých mladých let se šidilo na váze masa. Dneska je hitem naaranžovat na talíř polotovar, plesknout na něj hrst klíčků, nebo jedlých květů a prodat ho za cenu Michelinské restaurace.

Takové jídlo pak na Instagramu vypadá jak z Michelinky, chutná jako z Makra a stojí půlku průměrné měsíční mzdy. To si jako host opravdu můžete odpustit.

Hodně se rovněž rozmáhá dynamická cenotvorba. Což je tedy past především na cizince, ale za zmínku určitě stojí.

Že vás obsluha do podniku nemusí pod záminkou rezervací vůbec pustit ke stolu? Pokud nevětří hejla, kterého oškube? Že jste se s praxí kdy pro rozličné hosty jsou rozličné cenové nabídky ještě nesetkali? Buďte rádi...

Ostatně v samotné Praze už se na zahrádkách a v restauracích v centru česky občas skoro nedomluvíte... „Za zážitky“ si řada z vás může zajet metrem.

Lokálnost. To je to slovo, kterým se nyní zaklíná kdekdo. V hitparádě zaklímadel převzalo štafetový kolík po slovu Babička.

Tak jen pevně doufám, že jste si plně vědomi, že borůvkové knedlíky v květnu (Byť třeba na Šumavě) opravdu nebudou lokální a čerstvé.

Zároveň mě občas zklame skutečnost, že řada podniků sází na nostalgickou náladu a pod záminkou, že vaří retro styl schovávají absenci jakékoliv invence. Mrzí mě to dvojnásob, protože přepisu klasické národní kuchyně a renesanci jejích dobrot jsem zasvětil značnou část profesního života. Určitě hledejte víc, než průměrnou svíčkovou kydnutou na talíř.

Dneska už se dá najít. Nabídka je velice pestrá.

Tak fajn léto a spousty nejen kulinářských zážitků vinšuji.