S oprátkou na krku je těžké být solidární

Zlobte se na mě, nebo ne.... Ale vždycky je lepší být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný. Tak zas vstupujte jen na vlastní riziko.... Díky za pochopení :)

Takhle jednoduché to zkrátka je. Když budete jednou nohou stát lapeni v pasti existenčních starostí z kterých jen tak nevybruslíte, a tou druhou v přeludu toho, že je to jen zlý sen, který zítra může skončit.....  Kterým směrem vykročíte? Budete se dojímat tím, že váš pád na hubu zachránil životy? Nebo radši uvěříte tomu, že covid je nástroj na vaše zotročení a stačí jen servat okovy? Kdo mi bude tvrdit, že si vybere pád na tlamu, tak  lže. Většině prostě Chcípne pes....

Jiné řešení by šlo proti základním instinktům přežití. Knížecí rady jak má každý opustit svůj život a nastoupit do továren nebo na pole zaplňují realitu postavami velkých románů z dob hospodářské krize v třicátých letech minulého století. Jenže píše se rok 2021. Bída ztrácí punc romantiky. Navíc, když zaklepe na jedny dveře, brzy bude leštit kliku u dveří dalších....

Je to strach, který vede zcela normální lidi k názoru, že vystrčená prsa uklízečky ze Staromáku jsou argument, kdežto u vědeckých studií se jedná o blábol. Jsou to obavy, které další nutí vykřikovat o právu na pohybu na čerstvém vzduchu i přesto, že toto jejich právo znamená prudké nárůsty počtu pozitivních testů v horských oblastech mezi místním obyvatelstvem. S jejich počty jdou bohužel ruku v ruce i počty těžkých případů. Fakt, že obrovská spousta z nich má jen lehký průběh, nebo dokonce jsou bez příznaků nikdo nepopírá, ale to přeci nemá na celou věc vliv. Konečně je to strach  kombinovaný s únavou který pak celou masu lidí nutí ignorovat svědectví z regionů, kde k přetížení kapacit zdravotnictví došlo. Kde často neschází lůžka jako taková, ale personál k nim. Kde si každej radši rozmyslí, zda dostat žlučníkovej záchvat, nebo si zlomit nohu.... o infarktu radši nemluvě. To se pak i umřít dá snáz, než jinde....

Proto se domnívám, že to co nám momentálně schází nejvíc, jsou záchranné čluny včas vypuštěné na rozbouřenou hladinu reality. Čím víc krků z těch oprátek vyndáme, tím větší bude ochota cokoli dodržovat. Jasně, tohle všechno pak budeme platit ještě dlouho. To už je ale jisté ať tak nebo tak. Nevím jak komu, ale mě se to blude platit lépe s pocitem, že to mělo smysl...

Díky a ahoj Filip.