S moralizováním táhněte k šípku

Dnešní nekotektní úvaha o velkých kecech a o tom jak moc nám často schází malé činy.  Vstupte jen na vlastní nebezpečí.....

Morálka. 

Slovo jež se stalo poslední dobou zaklínadlem ve veřejném prostoru. Ohání se s ním kdejakej vandrák. Jenže morálka není žádné perpetum mobile aby se pouhým vyslovením tohoto slova stále obnovovala energie k její výrobě. Sama o sobě. Bez naší snahy.

V malých poměrech naší kotlinky vyhrožuje na jedné straně amorální vládou Andrej Babiš. Na straně druhé o ní s pěkným rozkládáním rukama vypraví premiér. Z úst jednoho to zní jako zhudebněné zvracení, z úst druhého i podle jeho gest to působí spíš tak, že si plete morálku se zdvořilostí.  Navíc se zdvořilostí jen " k té své" části národa , kterému vládne.

V poměrech velkého světa řešíme zda může Rusko pomáhat obětem zemětřesení v Turecku a Sýrii když samo působí hrůzy často horší než příroda na Ukrajině. Ta otázka by mi přišla přirozená ve chvíli, kdyby Turecko samo nepáchalo stejnou genocidu vůči civilům v různých oblastech kde se mu to hodí. A nás nejvíc trápí zda bude blokovat vstup Švédska do NATO. Vždyť je to náš spojenec. 

Takže nejsme v rolích nějakých morálních gigantů. Spíš gigantických pokrytců. Ani ve chvíli takových neštěstí ( A ne ti zavalení v sutinách nejsou vinní Erdoganovou politikou. Jsou zneužiti stejně jako nyní propagandou znásilňovaní lidé v RF, nebo svého času v nacistickém Německu.) nedokážeme mlčet a konat dobro.

Myslím, že často by nám mnohem víc slušelo méně mluvit a více si uklízet kolem vlastních popelnic. Spíš, než nadužívat velkých slov a teatrálních gest. 

Zneužívaný totiž může být kdokoli z nás. Politika to tak dělá. Znásilní myšlenky, víru, srdce i těla. Bránit se tomu můžeme jen tím co žijeme. To o čem mluvíme je toho jen část....

Písnička dneska není moc veselá, ale sakra se hodí. V pátek zemřel Milan Schelinger. A nám nezbývá než se snažit, aby naši víru ( a je jedno jestli v Boha) už nikdo nezneužíval. Aby už nebylo třeba Růžových paloučků.... Ostatně i poprava Stavovských vůdců byť byla servírována jako náboženský spor nebyla ničím než demonstrací politické síly vítězů na bojišti. Bůh byl pro obě strany jen záminkou...