Je pravda, že tam, kde mi neustále něco cpou se zdráhám vracet. Díky, Filipe. At mají lidé pořád hlad :-)

Tak je to jasné, my chodíme k "našim" znají nás, neprudi s orazkama, jestli si dáme kafe, když si ho nikdy nedáváme, ale nezapomenou nám pripomenout bajecny Višňovy dortík, který tak milujeme, samozřejmě čas od času odmítneme, protože "dieta" ale večer doma placeme, že jsem udělali chybu a hned při příští návštěvě se přiznáme a ti dobrotu si dáme.

Jo, a my nikdy v restauraci nepřekážíme u jednoho piva a nejime a nepijeme přinese.

Jediný článek, který mě z této titulky zaujal a nezklamal: je to ze života:)

Díky moc... taky máte trochu kliku, někdy taky plkám o politice

Chtělo by to přidat i něco o hostech, protože ti jsou stejní nebo ještě horší. Chvíli si stěžují, že je obsluha pomalá a chodí málo ke stolu, pak si stěžují, že je tam pořád a že je to ruší. Netolerují ani drobné chyby, mají spoustu "dobrých" rad, chtěli by všechno v prvotřídní kvalitě, ale zcela zdarma a ještě by u toho kopanci poháněli obsluhující personál, tolerance veškerá žádná.

dobrý den, můžeme sloužit :)

https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=746493

Stále vzpomínáme na restauraci v mini obci v podhůří Orlických hor. Třetí generace rodiny (i když už holt ne majitelé), skutečně domácí kuchyně, měli jsme pocit, že jsme na návštěvě u dobrých přátel, ne v hospodě se najíst. Co mě dostalo, byla babička, která nakoukla do jídelny a zkušeným okem zjistila, že se mi ke knedlíčku nedostává trocha té její výtečné omáčky a se slovy - určitě chcete ještě trošku, že ano - šla do kuchyně během chvilky stála u stolu se sběračkou v ruce a přidala mi. Prostě rodinná hospoda, jako za starých dobrých časů.

Tak to muselo být kouzelné...

Máme v našem okolí, v Biskoupkách, luxusní restaurant, který byl navštíven známými i neznámými osobnostmi. Když žila majitelova maminka rádi jsme tam zajeli, byla strašně milá a bezprostřední, obešla známé i neznáme promluvila s nimi, cítili jsme se fajn.

Pak odešla a zůstal jen majitel, který byl v minulosti vrchní kdesi v Plzni a ten umí jen to žoviální oslovení " JE (BYLO) TO V POŘÁDKU PŘÁTElÉ" a to několikráte za stolování, kdyby to myslel alespoň upřimně, no jsem divnej , mě to ale vadí.

Máme takovou figurku číšníka, který by se rozdal a nechce nás pustit, aniž by nám "zabalil ještě nějakou svačinku na cestu...". Beru to jako rituál a věřím, že je to upřímné... ale introvertnější sestřenka už tam odmítá chodit.

Filipe, sleduješ někdy na Fcb Přiznání číšníků, kuchařů a servírek?

Někdy je to slušnej materiál.

Přiznám se, že radši ne

Připomněl jsi mi, Filipe, že ve jménu zisku někteří číšníci dolévali víno (jde náhodou okolo, když zrovna upiješ). Tak to mi fakt vadilo. I tak jsem toho uměla vypít dost:-))) Italské červené se pije samo:-)

A co se týká servírování jídla, tak se přikláním k tomu, jak máš na těch fotkách v předchozím blogu. Úhledně, ale aby bylo co to je. Ty umělecké kreace mě tak neberou:-)))) A když tak jen na podívání.

Dík za další pěkný blog, a gratulace ke kámošům:-))

opr...aby bylo poznat...

Dějí se u nás, pane Vracovský, v restauracích různé prohřešky, kdy se zákazník cítí dotčený, ale to se dá v klidu řešit, i když to chce někdy silnější povahu. Na to používal dobrou metodu náš dědeček (už nežije). On se jako jihomoravan ve vínu vyznal, a když mu přinesli jiné než si objednal, a neomluvili se, poděkoval, zvedl se a odešel. ( ně to bylo trapné). Pro mne ale bylo kdysi kdysi velmi nepřípustné jednání na zájezdu ( kupodivu v Monte Karlu). Bylo to venku před hotelem nahoře na zahrádce, tam kde je krásný výhled na zátoku a na přístav. Koupila jsem si tam několik pohledů a chtěla jsem si tam u stolku ty pohledy napsat. Vtom přiběhl číšník a bez dotazu co si přejeme, vykázal nás z toho místa, prý tam ty pohledy nesmímepsát dokud neobjednali jídlo. Urazilo mě to. Objednali jsme si tedy jen minerálku, zaplatili jsme a odešli - i když jsme si tam oběd chtěli objednat. Pohledy jsem pak napsala venku na lavičce. Myslím si, že nejdůležitější je, aby se personál podniku k hostům. choval především vstřícně přívětivě - to další se dá prominout. Díky za článek.

Jasně, empatie je základ, nejen v pohostinství... díky za návštěvu

"Chtěli bysme špagety carbonara a přineste nám k tomu dva talíře navíc" Fakt jsem to zažila. Tři lidé, jedno jídlo. Takový jiný level jedlíků vlastních zásob při jednom pivu.

Narvaná terasa.... mohl byste nám tu konzervu ohřát ? Slavnosti Svobody 95, stále živé