Proč se opět vrátím k mazání pod blogem?

Jednoduše proto, že můžu... On už je to nějaký pátek co sem chodím, nejprve jako čtenář, pak diskutér...

... nakonec jsem skončil díky interakcím s Kájou Boháčkem jako bloger.

Chodím sem rád a rád jsem některé z vás poznal. Některé letmo, některé víc.

Sám umím občas v diskuzi rozdat (byť se cíleně krotím, ale nikdo není dokonalý) i přijmout. Ale nikdy jsem tady nikoho nechodil dlouhodobě oblažovat poznámkamy jak je hloupý, lže, nic neumí atd... Zvlášť mě vadí ničím nepodložené výkřiky o tom lhaní. Či nejnověji srabácké poznámky, že jsem práskač. (Nikdy jsem tady administraci nesepsal jedinou stížnost na něčí chování.)

Rozumím i tomu když má někdo potřebu mě některé z těchto věcí sdělit. Ale nemám jedinej důvod nechat (notabene pod vlastní blogem) takovou existenci kazit mě naládu pořád.

Jednu ze základních věcí, které učím své žáky je přínosnost konstruktivní kritiky. Ale stejně tak je učím, že v kuchyni se má udržovat čisto.

Takže pokud pod mým blogem najdete nějaké vygumované pruhy, nebude se jednat o smazání nějaké kritiky k blogu. Bude se jednat o smazání dvou diskutérů, které už u sebe nenechám ani pozdravit.

Jeden je zdatný a velmi zlý manipulant. Druhý ješita, za ty roky už unávný. Díky a nashle zase u něčeho normálnějšího F.