Retro návrat do doby nedávno minulé. Příběh berte s rezervou a čtěte na vlastní nebezpečí, případná ztráta iluzí nepůjde zažalovat....
Pohledem zvenčí se zdá tým restaurace na jedné lodi. Pohledem zevnitř zjistíte, že je to tak, ale často trošku jinak, než by bylo zdrávo. Kuchaři se považují za jakousi šlechtu promenující se ve svátečním na palubě a okouzlující cestující svým šarmem. Číšníka pak považují za ubohého nádeníka, který jim leze po palubě pěkně po čtyřech s rejžákem v ruce a drhne dočista tohle pódium pro jejich představení.
V hlavě onoho číšníka se samo sebou odehrává úplně jiný příběh. On, lehkou konverzací baví hosty. Často na účet těch zpocených nemytých zvířat, co v rozhicovaném podpalubí ládují do plamenů další a další lopaty uhlí, aby se náš parník nezastavil.
Je nesmírně důležité ( je jedno ke které části posádky patříte) dát všem najevo, že právě vy jste tu "king" a pán situace. Že bez vás je ten druhý nic. Pravda je, že tím nic kromě vlastního utrpení nezískáte, ale pro nezúčastněné je docela legrace večer pozorovat.... Kuchaře s jazykem na vestě, kterému celý den nepřinesl nikdo nic dobrého k pití, nebo číšníka s podlamujícími se koleny, který celý den nedostal najíst. Důležité je, že nikdo neztratil svou tvář a hrdost. To si za pocit sytosti a ukojení žízně přeci nekoupíte. Navíc zrovna tenhle týden si všichni přečetli příběh jogína, který nejedl a nepil osmdesát let. Co je proti jedna šichta? Nic.
Průšvihem ovšem je, pokud pojme kuchař servírku za milenku. Tady je celá válečná mašinérie v ohrožení, neboť hrozí vyzrazení strašlivého faktu, že jak v kuchyni, tak na "place" pracují lidé. Naštěstí systém krátkých a dlouhých týdnů s dostatkem přesčasů těmto vztahům nenahrává a většina z nich se po ukojení základních animálních pudů rychle rozpadá. Což je dobře, neboť nejvěrnějšími parťáky lidí v gastru jak jsem již několikrát psal zůstávají káva, alkohol a v hraničních případech drogy. Nikdo tak není na řešení svých problému v žádném případě sám.
Díky a ahoj Filip.
