Proč by měl sumeček nahradit českého kapra? Aneb tradiční český sumeček africký :D

Vážně máme zapotřebí pořád někoho něco přeučovat? Proč u nás každá novinka musí nastupovat s puncem spasitele, který má za úkol zadupat do země to, co tady budujeme celá staletí?

Kapr je neodmyslitelnou součástí naší kulturní a gastronomické identity. Máme tady světově unikátní rybníkářskou tradici, kterou nám závidí půlka Evropy. Rybník přece není jenom výrobní nádrž na bílkovinu. Je to krajina, staleté řemeslo, biotop a kus naší národní duše. A kapr k tomu patří stejně samozřejmě jako poctivej ležák k Plzni nebo svíčková k nedělnímu stolu.

Jasně, chov sumečka afrického v recirkulačních nádržích někde v zateplené hale ve starých kravínech má svoje nesporný výhody. Čistá voda, stabilní teplota, efektivní přírůstky, fajn technologie. Ale srovnávat sterilní plastové kádě pod střechou se živým ekosystémem jihočeských nebo boleveckých rybníků? Co mě to jen připomíná? Hydroponická rajčata z holandských skleníků s trochu lepší chutí?

Problém českého kapra totiž nikdy nebyl v tý rybě samotné. Problém je v tom, jak jsme ho v minulých dekádách v kuchyních zprznili.

Zredukovali jsme ho na jedno jediné datum v roce – čtyřiadvacátý prosinec. Většina lidí ho zná jen jako mastnou podkovu plnou zrádných vidliček, utopenou v trojobalu a usmaženou na přepáleným tuku. Když k tomu přičtete rybu, která kolikrát nedostala čas se v čistý vodě na sádkách pořádně vydýchat a vymýt od bahna, nedivím se, že mladá generace ohrnuje nos a brblá, že „kapr smrdí a kosti lezou krkem“.

Jenže kuchařina už je dneska jinde!!!

Kapr nepotřebuje nahradit jiným druhem. Kapr potřebuje kuchaře, který ví, co s ním. Stačí vzít do ruky pořádně nabroušenej nůž, vytáhnout čisté filety a jemným prořezáním kůže a svaloviny ty drobné mezisvalové kůstky doslova zlikvidovat. Za pár vteřin máte čisté maso, ze kterého nemusí mít strach ani to nejvybíravější dítě u stolu.

Když vzpomenu na našeho skvělého kolegu Edu Levého (Čest jeho památce) – to byla doslova chodící encyklopedie na úpravu sladkovodních ryb. Měl v rukávu tak nepřebernou zásobu parádních kapřích receptů, že by to vydalo na několik kuchařek. Kapr na bylinkách, na víně, jemně zauzenej, fantastický kapří hranolky, tatarák, nebo lehká úprava na másle s kmínem, kde vynikne přirozená chuť masa bez nánosu těžkýho těstíčka.

Eduard Levý umí kapra na mnoho způsobů. Prezidentovi z něj dělal jitrnice

A co ten sumeček? Proti němu neříkám ani popel. Je to chutná ryba, má pevné maso, žádné otravné kosti a pro lidi, co se bojí sáhnout na cokoliv s ploutví, funguje jako skvělá vstupní brána k rybímu masu. Fandím každému farmáři, který u nás vybuduje funkční podnik a dodává na trh čerstvé ryby. Jenže proboha – vedle sebe, ne místo sebe!

Nemusíme posílat staletou tradici na smetiště dějin jen proto, že jsme zrovna objevili teplomilnou rybu z plastové kádě. Učme mladý lidi a budoucí kuchaře pracovat se surovinou, kterou máme doma, s respektem k řemeslu a s moderní lehkostí.

Učme je taky, že krása je v rozmanitosti.

Upřímně si myslím, že byť se toto téma neustále objevuje v nejrůznějších úvahách a projevech... Reálně děláme svými činy pravý opak.

Písnička ? S blogem nemá nic. Kdo mě čte pravidelně, tak ví, že na Modrovlásku trpím :))) Takže pecková novinka.