Počasí mě čím dál tím víc připomíná politiku...

Klidně si myslete, že mě zase hrabe. Ale s výhledem další tepelné kupole, která se k nám blíží mám čím dál tím silnější dojem,

že to přirovnání celkem sedí.

S obojím se dá žít a spoustě lidí to přijde normální. Dokonce při záměnách klimatu s počasím (Ano, i já mám v nadpisu počasí a myslím spíš klima.) tvrdí, že horko bylo přeci vždycky, navíc jim to horko vyhovuje.

Obojí nám ale decimuje ekonomiku a životní úroveň. (Dokonce obojí zabíjí)

Vedra ohrožují evropskou ekonomiku. Brzdí výrobu a mění pravidla práce

Já si letos můžu gratulovat. Vlny veder mě trefili tak, že si můžu vzít oraz a trávit je v hibernaci. Je to výhoda stavu OSVČ, kterou bych už asi měnit nechtěl. I když jsem v zaměstnaneckém poměru strávil skoro čtvrt století. Jasně, člověk má víc starostí, nic mu nespadne pod nos, ale ta svoboda je neskutečná.

V mezičase mezi vlnami veder jsem stihl třeba vařit pro zákazníka a mimo dohodnutých peněz dostat i něco vitamínů ve velmi atraktivní formě...

Taky jsem dopsal knížku...

A občas jen tak mžoural u snídaně na sluníčko z okna...

S vědomím, že klima neovlivním jsem se rozhodl nezbláznit. Stejně tak s dohady jestli nás ke dnu stáhne jedna parta politiků, nebo jestli bude lepší ta druhá, která našla zkratku.

Sám na sebe se v zdrcadle po ránu podívat můžu (Tedy občas se leknu, ale jenom trošičku) a to není špatnej příspěvek k tomu, aby se to kolem nehoršilo.

A písnička? Včera to bylo pět let od jeho odchodu. Fenomenální samorost. Tématem se k dnešnímu blogu víc než hodí.