Osvoboditelé a okupanti? Dohady jsou místy zcestné, místy zahanbující. Podstatu míjíme...

Osobně to mám nastavené tak, že vzdávám úctu a čest všem padlým vítězných velmocí. Kluci na plážích Normandie, ani kluci u Stalingradu neumírali z lásky ke svým vůdcům...

... ani z nudy.

S odstupem času, se nebojím s lístostí vzpomenout ani na ty normální kluky a mužský na špatné straně. Nejen svou vinu vykoupili tím nejcennějším...

Náckem se vlastně člověk může stát rychle a snadno. Mám na to téma rád film Brankář, inspirovaný příběhem jednoho reálného kluka, který zlu sloužil a...

Odkaz

Pravidelný čtenář mých blogů ví, že z maminy strany od Brna, tak od táty z Plzeňska mám ze soužití s Němci před, za a po válce docela dost příhod.

Odkaz

Vyprávěl jsem tady i mraky jiných historek. Mám to zkrátka tak dané, že lidi nevnímám podle národností, ale podle jejich činů a chování.

Což samozřejmě neznamená, že i když jsem nikdy nejel na vlně kolektivní viny, o věcech bych nepřemýšlel... Všechno mělo své předehry.

Odkaz

Jeden z příběhů, který jsem ještě nikdy nedal, bych mohl napsat dneska. Táta byl nejmladší ze sourozenců. Já sám jsem měl moc rád jeho staršího bratra, který byl sice občas zlobivou černou ovcí rodiny kvůli pití... Ale, když byl střízlivej, byl strašně hodnej a měl mě rád. Uměl ukázat bezva věci tak důležitý pro kluka a připadal jsem si s ním už jako špunt mooooc dospělácky.

Později jsem zjistil, že měl sakra těžkej život už od dětsví a jako mladý muž pak zachránil sny mýho táty a vzal místo něj blbou umístěnku na práci, kde chlastat začal. To samozřejmně není omluva alkoholika, ale dá se to pochopit.

Nicméně, když běžel čtvrtej válečnej rok, potkal takhle u rybníka partu svých ještě nedávno kamarádů. Toho času v Hitlerjugend.(Proč naše rodina, byť Češi zůstala jako jediná na vsi i přes válku a nebyla odsunutá, už jsem taky psal.) Zbili ho a vláčeli ve vodě , že nescházelo moc aby se utopil. Vždycky si kladu otázku jak by se vztah k našim sousedům vyvíjel kdyby umřel.

Minimálně generace pamětníků, by si nepadla do náručí se slzama v očích, když se zhroutila železná opona a po víc než čtyřech desítkách let došlo na opětovné setkání.

Kde se v normálních sousedech bere potřeba pozabíjet ty za plotem? Jsou vůči zlu některé národy imunní? Jiné mu podléhají snáz? To jsou podle mě aktuální otázky, které by měly zaměstnávat naši diskuzi.

A nikdy, nikdy prosím nezapomínejme, že máme vlastní zkušenost. Nejen s rolí obětí. Ale i s tím, jak snadné je stát na „té špatné“ straně...

A písnička? Nemá s blogem nic, ale Modrovláska oznámmila své účinkování u další kapely. Takhle jim to ladilo, když tam zpívala jako host...