Olympijský vzkaz: Možnost svobody není naše slabost. Naopak!

Nedá mě to... Byť je Pařížské téma dostatečně proprané , nevěnovat mu ještě jeden Blog. Protože mám dojem, že tenhle úhel pohledu ještě úplně nezazněl...

Pominu sportovní stránku věci. U odvětví, kterým hovím jsem se bavil báječně. Navíc nečekaný bronz z oštěpařského sektoru, který vytěžila Nikola Ogrodníková mě doslova rozsekal .

Co se týče „mého“ řecko-římského zápasu... U nás to trochu zapadlo, ale Kubánská legenda Mijaín Lopéz ovládl páté Hry za sebou. 16 let nenašel přemožitele. Neskutečné...

Odkaz

Co se hodně řeší i u nás jsou „mimosportovní“ stránky právě skončených Her. Řada rozhněvaných žen a mužů prorokujících úpadek... Zdá se býti nekonečnou.

Já si to ale vůbec nemyslím. Ne všechno v životě se mi musí trefit do vkusu. Ne ze všeho musím být nadšený.

Pravdou ovšem zůstává, že jestli něco na naší „Západní společnosti“ skutečně cením , je to možnost svobody... To, že v dlouhém programu se může objevit pasáž, která někoho pobouří, rozčílí... To je v pořádku. A ti rozčílení a pobouření na to jistě mají právo. Ani na tom není nic špatného.

Ovšem buřiči u nás neskončí v lágru, ani nepropadnou hrdlem.

Nevydávejte prosím tento fakt za „naši slabost.“ Naopak. Je to ukázka síly. Protože pro tuhle možnost svobody stojí za to přinášet oběti. To, že tzv. progresivisté (mám se zneužíváním toho slova dlouhodobý problém) občas přeťápnou hranici našeho vnímání světa je ta nejmenší daň...