No možná je to mládí, ale ty bufety a obchůdky chybí. V Krumlově cestou od Budějovické brány na náměstí byly ty bufety tři, teplá jídla, grilovaná kuřata, chlebíčky, saláty, voňavá teplá sekaná, zákusky. Dva obchody s potravinami, polotovary, rybárna, masna, mlékárna. Zkuste tu trasu projít dnes. Pokud vás přepadne hlad, pouze restaurace ( s krumlovskými cenami ).

Tak mně se po bufetech nestýská. Protože je často navstevuju i teď. 😅 Jsou jeden ve Vizovicích a druhý ve Zlíně. Oba jsou součástí prodejny masa a uzenin z Krásna. I to pivko si tam můžete dát. Zrovna včera, při cestě do Zlínských Zimních lázní, jsme se tam zastavovali. Čtyři dršťkovky do dvou omniovek, dva segedíny a jitrnicový a jelitový prejt sebou pro dva nás přišlo na něco kolem pětistovky. Obědy na tři dny pro dva. Ňam. Domácí brambory k prejtům jsou samozřejmě navic.

V neděli, po plese, se nám nechtělo vařit tak jsme chtěli využít dárkový poukaz do jedné z lepších zdejších restaurací. Tak jsme si předem vybírali na jídelňáku, ale dát za oběd s polívkou cca tisícovku (i více), tak to jsem fakt odpískal. (Vydali jsem se raději do Vizovic, do vyhlášené restaurace naproti zámku, kde nás vyšly grilovaná husí prsa s vinnou omáčkou a hranolkama na 350,- a kančí hřbet na hříbkách za necelé tři stovky. I s přílohou.)

Nuže, čest a sláva bufetům, nejen za socíku! Ale možná mi to nebudete věřit, u mne to není žádný stesk po mládí. Já si dětství i mládí užil mírou vrchovatou způsoby, jakým se dnešní drtivé vetsině dětí a mládeže ani nezdá. To samé můžu říct o životě, socík nebo kapitalismus, všechno jedno. Ale nejlíp, nejlíp se mám teď. Když to můžu datovat ještě z postele a vím, ze mi nic neuteče. Zdraví zatím jakž takž, no a že už v Alpách neulyžuju za den 70km, stačí mi 25 na ČvhS a nepřejdu za den Jesenické hřebeny z Ramzové, přes Švýcárnu i Praděd, až na Skřítek, ale svezu se max ze Sedla na Švýcárnu a zpátky, s tím už jsem se dávno smířil. 😄 Nejlepší úsek života, byla a je právě ten, který zrovna prožívám. A ta je právě teď! 😄

Politikům a válečným štváčům navzdory! 😉🤣

Díky všem za návštěvu, cením si času, který trávíte s mým blogem... Myslím, že tahle nostalgie je docela příjemný pocit (neplést se stýskáním a marnou touhou)

Bufety jsou základní prvky pro turisty. Rychlý, relativně levný a když se tam dá sednout, o to líp. Naštěstí úplně nevymřely, ba co víc, mnohde válcují i fast foody nebo jak se to píše.

Jsou to vzpomínky na naše mladí, a ty jsou nenahraditelné. Jako studenti střední školy jsme často obětovali zaplacené obědy od rodičů za návštěvu Labužníka (papírová stravenka letěla do koše) a tam si na stojáka dali 15 deka vlašáku, dva rohlíky a žlutou limonádu. I takto jsme utužovali kolektiv :-) Nebo v sobotu, po absolvování ranní burzy v OV pak na náměstí v Domě potravin totéž. Labužník u nás opět funguje jako bufet, ale už tam nechodím. Také to nemám spojené s bývalým režimem. V té době jsme žili, byli jsme mladí a bufety byla součást našeho života. A nejde na to zapomenout. Ani nechci.

To já mám krásné vzpomínky i na dobu protektorátu (za to mně tady asi ukřižují) ale v Mníšku pod Brdy, kde jsem se v malé vísce Rymáně narodil, jsem dostal od mámy nové sandálky s dřevěnou podrážkou, t. zv. klapačky a k tomu kalíšek se zmrzlinou z kachního vejce. To, že hned vedle na ulici pochodovali hajzlíci z Hitlerjugend (okupovali mníšecký zámek) jsem považoval za nutné zlo. není nad vzpomínky z dětství....i když na pytlík s cukrovím musel našinec mít přídělové lístky....leč nejcennější byl pytlík s hracími kuličkami, to byla naše pýcha...

Zdravím Filipe! A klidně ,,votravuj" dál A nenech se odradit tím, že ,,někteří" Tě asi nechápou, jiní, asi, raději ani nechtějí. Je až ,,signifikantní", že často titíž, kteří nejvíce, a opravdu až rádi kverulujou, vyčítajíce to druhým

Jiří díky... Jsem celkem překvapený, ale ne šokovaný :)

Na Palmovce podobný bufet pořád drží a je tam skoro furt plno.

A vaří tam furt výborně. Pohreich - nepohlereich.

Bufety měly svůj půvab, patřilo to k době. Kdysi dávno, v šedesátých letech, byla v jednom menším městě, v tehdy slavném architektonicky skvělém hotelu v podzemí vinárna a nad ní mléčný bufet. Vchody byly vedle sebe. Brzy ráno se z vinárny vypotáceli dva známí bohémští týpkové a nenapadlo je nic jiného, než zamířit do mlíčňáku na snídani. Když přišli na řadu, první z nich zvolal: "Prosím dvě deci bílého mléka!"

Že by se mi po nich stýskalo, to ne, ale neodnyslitelně patřily k našim mladým létům.

Asi má ZM na mysli tzv. "dojížďáky", co obcházeli bufety (a co tam, když nestačili rychle z pultů sklidit) - tak tam - maje hluboko do kapes - rádi dojížděli.