Nejezte blbě:Sedm způsobů jak poznat dobrou restauraci

Poté co jsme spolu prošli hříchy vás hostů stejně tak jako hříchy nás personálu, který vás obsluhuje nastal čas přestat planě žvanit a poradit jak na to....

1) Čistota je jistota.

Často nemusíte chodit ani dovnitř, zaplivané průčelí s metrákem rozházených vajglů kolem dokola a týden stará upoutávka na obědové menu vám dávají jistotu, že brát zde za kliku je zbytečnou ztrátou času.Stejným vodítkem jsou zaprášené či ohlodané propriety pokud již dovnitř vstoupíte, nebo zašlá špína na toaletách.

2) Obtěžujete obsluhu.

Ona to obsluha to nemá vůbec jednoduché, ale to nemusí být Vaše starost. Pokud ji rušíte od rozepsané sms, nebo klábosení s kolegou, kdy si vás pět minut vůbec nevšímá, berte zpátečku.Je pravděpodobné, že stejně tak budete rušit i kuchaře a dají vám svou nelibost, pěkně sežrat.

3) Smradu jako v hradu.

Často jsem přemýšlel o tom,kde se toto pořekadlo vzalo a nejspíš má co do činění s nedokonalou ventilací impozantních středověkých staveb.Pokud vás při vstupu do restaurace nafackuje odér vyjetého oleje a fritézy,.... nohy na ramena a zachraň se kdo můžeš. Ideálem je v kuchyni tato zařízení vůbec nemít a pokud už, měli by kuchaří být schopni, udržet olej v takové kondici aby nebyl cítit i u sousedů. O tom, že majitel si měl místo nového báva pořídit funkční klimatizaci se spolu asi bavit nemusíme.....

4) Jídelní lístek není román na pokračování.

A pokud svým rozsahem připomíná Válku a Mír od Lva Nikolajeviče, utíkejte i kdyby byl lokál uklizenější a voňavější než váš pokojíček. Místo, kde mají určitě nepořádek se jmenuje mrazák. Ani v podnicích, kam chodí spousta lidí, ale mají takovýto rozsah nabídky nedokáží uvařit bez plného mrazáku, neboť nezvládnou zboží točit čerstvé a bez polotovarů.Stejně tak by si kuchař na jídelním lístku neměl ukájet literární ambice: "Cipískovo tajemství" , "Šmakuláda tří barev" či "Překvapení šéfa kuchyně"  už dneska nikoho nepřekvapí, ale jsou znamením, že ještě ani teď, není na útěk pozdě.

5) Obsluha vám neumí nic říct o podávaných nápojích a jídlech.

Ani v tomto případě vás podnik úplně nepotěší. Číšník nemusí být someliér, ale v seriózním podniku, kterému není jedno co hostovi podává základní informace ohledně nápojů a jídel, která podává musí znát jako když bičem mrská i pokud ho probudíte ve tři ráno uprostřed spánku.A seriózní šéf jej bez potřebných znalostí a ochutnávky servírovaných jídel na plac vůbec nepustí.

6) Pivní kultura, taky kultura.

Pivo a Češi patří neodmyslitelně k sobě.A "udělat dobrý pivo" , není žádná atomová věda. Je to především o čistotě, preciznosti v jejím udržování a ve znalosti jak jej načepovat. Pokud dostanete půllitr kterému cokoli chybí (říz, pěna, správná teplota), nebo cokoli přebývá ( bubliny v pěně jak od jaru, či špinavé šmouhy od otisku prstů na skle) nestarají se o vás profíci.Z kategorie bájí jsou pak otisky rtěnky na skle... nebo ne?

7) Nevěřte sociálním sítím.

Na internet si může napsat kdo chce, v podstatě co chce. Zažil jsem jak cílené likvidační kampaně, které si prováděla konkurence pomocí recenzí, tak zcela smyšlenou chválu, která se jejich prostřednictvím dá dneska koupit.O tom, že průměrně šikovný manažer pomocí fotografie a sociálních sítí dokáže uplést z "howna bič" a po následné návštěvě podnku si odnášíte jen lehčí peněženku a kopu rozčarování nemluvě.

Díky a ahoj Filip.