Kromě skutečných nenávistných gaunerů je v lidské společnosti určité procento osob sugestibilních, velmi labilních a podvědomě hledajících "vzor" jak řešit nějaký vlastní problém. Po zrůdném činu Breivika v Norsku, který postřílel tuším kolem 80 bezbranných mladých lidí na ostrově Uttoya, se média vrhla na masivní reklamu té hrůzy. Výsledkem hysterické "celosvětové propagace" Breivikova zločinu v médiích byl známý a již mnohokrát popsaný patologický efekt: zanedlouho se k podobným činům odhodlalo několik vyšinutých osob se svými pokusy o střelbu do nevinných, bezbranných lidí.

A nyní zde máme bohužel stejný jev. Média se chovají jako posedlá touhou lidi děsit. Buší od rána do večera se stopadesátkrát opakovanými zprávami o útoku ze Solingenu (a podobně.) Smutným důsledkem pak je, že se nějaká labilní osoba či osůbka, "inspirovaná" mediální masáží, pokusí provést cosi podobného...

Obětí podobných šílených útoků je mi nesmírně líto. Jistě nelze obviňovat média, že by to přímo zavinila; nicméně špetka zdravého rozumu při nakládání se zprávami by neškodila.

A v neposlední řadě zde máme vážný problém se zneužíváním špatných zpráv k manipulaci s náladami ve společnosti až po ovlivňování voleb.

Tohle je věc, která se bohužel opakuje. Před necelými deseti lety jsme v Evropě měli zcela úmyslně vyvolanou migrační krizi a sérii teroristických útoků. Obojí mělo v sobě silný podtext hybridní války vedené proti svobodnému demokratickému světu, s cílem co nejvíce ochromit jeho síly, aby jich moc nezbylo k náležité a velmi potřebné reakci na ruskou agresi proti Ukrajině - viz anexe Krymu a jen nedbale maskované ruské vojenské zasahování v jejích východních částech.

Rád však dodám, že velice sdílím přání vyjádřené v názvu článku a nesoucí se celým textem.

Děkuji za pozitivní článek o školství (k útoku se vyjadřovat nebudu, myslím, že to všichni cítíme stejně). V poslední době pořád čtu, jaká je to hrůza, jak učení nestojí za nic, protože učitelé... Ministerstvo... peníze... vláda... rodiče... Prostě jedna hrůza. Já to nechápu, měli moje děti čirou náhodou štěstí na školy? Kromě jedné učitelky, kterou měl syn v 3.-5. třídě si opravdu nemůžu stěžovat na nikoho. Naopak jsem se setkala s učiteli, kteří ve svém volnu a prakticky zadarmo vedou kroužky. Na gymnáziu mohl kdokoliv zajít za učitelem a doučování nebyl problém. Učitelky na jazyky byly náročnější, ale už ve druháku se všichni domluvili s Američankou a před maturitou už si četli v ruštině i Jane Austenovou nebo Hobita. Kromě zmíněné učitelky a asistentky, která byla ve škole pár týdnů, nebavilo ji to, si nemůžu stěžovat

Austen a Tolkien v ruštině? A byl to dobrý překlad? 😂

Kdybych by kouzelný dědeček tak ti ta přání splním. Jelikož jsem obyčejný dědek tak si přeji s tebou, aby se nám ta přáni splnila. Odborníků v čemkoli není nikdy dost a vzdělání je základ odbornosti.

Vašek

Zlatá rybka opravdu nejsem, takže plnit přání nemohu, ale určitě budu držet palce. Je to určitě mnohem příjemnější výhled než zarputilé tvrzení jedné dámy, podle níž škola jako taková je dávno přežilá instituce a ona hodlá své děti svobodně se rozhodnout, aby se učily jen to, co je baví. Nechci propadat pesimismu, protože jsem se rovněž pokoušel do některých škol zavést nějaké nové aktivity, ale hráz mobilů a aplikací většinou tento pokus zamezila v rané fázi. Nicméně doufám, že třeba za deset měsíců se tu potkáme a budeme si moci říci, co se podařilo, co ne a co je na dobré cestě.

Hodně štěstí.

Sice nejste zlatá rybka, ale jsem rád, že jste vstoupil :)

Také přeji školství co nejméně "pobodaných" ale na rozdíl od p.Trizuliaka nevidím příčinu agresivity v tzv. mediální masáži. Většinou by to chtělo více seriózních informací.

Filipe, at se dari

Díky za návštěvu a komentáře

Jsme na sklonku jedné epochy, která měla určitý pohled na vývoj lidské osobnosti i ducha, a zároveň i lidské společnosti. To vzešlo z pádu bipolárního světa po roce 89., kdy vítězem zde byla Evropa, západní styl života, odborářský socialismus. Měla určité štěstí na klid zbraní přírody, a i to že okolní svět přecházel z éry postkoloniálních zemí na země 3. světa. Tím zde vznikl určitý prostor a generační přenos určitého stavu prostředí, hodnot, doby. Lidský uděl nebyl svázán s historickým koloběhem v dospělosti, a tak zde byl a je fenomén životního a existenčního vakua, jak naplnit svůj život a podle čeho. K tomu v této epoše se střetl vývoj od vzniku prvních ženských hnutí za rovnoprávnost, a po 2. světové válce přišel feminizmus, kdy byl oslaben mužský živel, který padl ve válce. Zkrátím to, následně došlo k feminizaci politiky, rozpadu velkých generačních rodin, zánik tzv. inicializace do dospělosti v určitém kolektivu, jako dříve třeba Sokol, Orel, či Skaut, anebo vojna. Tím jak si zaniklo předávání hodnot, zkušeností, rolí, jak se chovat k opačnému pohlaví .... . Nakonec jsou zde samoživitelé ... . Tím se zde otevřela propast tzv. vykořeněnosti, kde je jedinec nechán napospas době, okolí a to navíc v epoše globální existence, a nutnosti reagovat na velké množství prostředí, dějů. Zde je určitá snaha, toto lepit, pomocí cesty upgrade osnov pro školy a vlastně i účel školství, který se ale tím ocitá v určitém bludném kruhu. Je to i dáno slepostí, lidského druhu, kde k úspěšnému zvládnutí těchto zákrut evoluce člověka a civilizace je potřeba komplexnější a časově dějové kontinuální vědomí, vnímat aktivity kolem nás, ne denním vědomím, ale v jejich časech a dějích, jež jdou za měsíce a roky. Je zde určitá snaha toto tzv. lepit, a to zajištěním vysokoškolského vzdělání, ale situaci jen ještě zhoršuje. Vytváří tzv. trubce.

Chybí zde zpětný pohled, kam nás zavedla cesta a epocha od rozpadu bipolárního světa, investice do školství, a jak to, že v době mocnářství a 1. republiky, kdy společnost byla vnitřně bohatá, a měla tzv. duši, osobnosti, elitu.

Byl zde jeden prostředek, jež z uhlí vytvoří diamant a z člověka osobnost.

Projít si mnoha životními peripetiemi a tím rozvinout svůj mozek a roztřídit co je cetka a co je řád ... .

K tomu nám, ale utekl okolní svět a civilizace, jež už to nejsou postkoloniální státy, či země 3. světa, či padlé velmoci, a v klidném světovém rybníku, je najednou mnoho štik, i tu a tam žralok, kosatka.

V klidném prostředí má člověk tendenci stagnovat a vytvářet falešné identifikace, cesty, jako je třeba krize pohlaví, multikulturalismus, autocenzura, hyperkorekce, ekoteror... . Jsou to známky to že společnost je mimo své těžiště a vytváří už jen trubce.

Jedinec, a formování osobnosti, vedle prostředí, vzdělání, tak potřebuje určitý tlak a zpětnou vazbu od okolí. To je dnes oslabené mateřským instinktem žen v politice, jež mají tendenci chránit své dítě až pomalu do jeho smrti, i obětovat se.

Evropa je a bude vystavena obrovskému vnějšímu tlaku a "narovnání" své cesty, reality. Zde je ale krize aktuální evoluce člověka, jež nemá zatím rozvinuté schopnosti pro globální existenci, kde jsme uzavření ve své hlavě a denním vědomí, kde vše končí našim usnutím, a co přijde zítra, tak je vlastně "nové". K tomu je zde dvojí pohled na věc, muž a žena, kde je to jako jedním okem se dívat a vnímat věci v dálce a druhým v blízkosti. Evropa se ocitla v určitém stavu lidské duševní, duchovní vykořeněnosti a k pochopení toho je potřeba rozvíjet vnímání dějů, realitu v kontextu jejich času, prostředí, historické cesty, tak že se nakonec vyrýsují za vším zákony, principy, řád, který z denního vědomí jen falešně odhadujeme. je potřeba vrátit zpět poznávání reality na vlastní tělo, a rozvíjet tuto část z několika lidských inteligencí.

První by se mělo popřát brzké uzdravení