Nejen co nejmíň pobodaných. To bych v novém školním roce přál nám všem...

Chystal jsem se ... Inspirován včerejší diskuzí zase napsat pár slov o školství (Především odborném.) ..... O tom co bych v počátku školního roku 24/24 přál nejen nám na školách, ale celé společnosti...

... a zrovna na mě vyjel titulek o pobodaných dívkách z Domažlic.

Školačka v Domažlicích pobodala dva spolužáky, po ošetření se děti léčí doma

Samozřejmě první, co třeba popřát školám všech stupňů je co nejmenší počet násilných činů na jejich půdě. Nejen těch mediálně vděčných. Ale šikaně a násilnostem na první pohled maličkým. Jejich aktérům se totiž malé nezdají.

Ostatně střelby na fakultách, útoky na učitele či spolužáky na školách nižších stupňů jsou především obrazem společnosti jako celku. Nejsem erudovaný v tom abych tady rozebíral příčiny.

Jako další přání bych rád přál nám všem co nejvíc učitelů, kteří mají „své děti rádi.“ Byť ti moji už se někdy při oslovení „děti“ docela durdí. (Nedivím se tomu, sám jsem bral blížící se plnoletost jako zlomový bod celého svého vesmíru. Dospělákům jsem se pak snažil vyrovnat dávno před opuštěním „základky“. Navíc, smrtelně vážně.). Protože spolu s odbornou kvalifikací je tohle zcela nezbytný předpoklad u každého skutečně dobrého učitele.

Do třetice všeho dobrého bych pak nejen těm na školách, ale všem kolem přál mladost. Nemyslím tím věk. Sám už se do kategorie „mladík“ řadím jenom ve vlastním sebehodnocení :))))

Myslím tím mladost uvažování. Věci se musí pořád vyvíjet. Zvlášť v době, kdy turbulence působené vývojem technologií nemají v historii lidstva obdoby.

Můžu mluvit jen za „ svou“ část odborného školství. Progres, který vidím kolem sebe v posledních letech, se nedá na velké části škol přehlédnout.

I já budu dál přikládat polínko po polínku. Těším se letos na velkou řadu výzev. Aktivně nám na škole skvěle funguje na učebním oboru propojení prvního ročníku výuky vaření s výukou jazyků. Díky tomu pak studenti ve druháku můžou smyslupně vyjet za hranice v rámci programů Erasmu. Neuvěřitelně je to obohacuje nejen jako kuchaře/servírky , ale i jako lidské osobnosti.

Od příštího roku plánujeme v rámci tohoto odborného předmětu další inovace, které jak doufám opět povedou k dalšímu zkvalitnění přípravy našich „dětí“. Dává mě to všechno obrovský smysl. A taky oplátkou za energii těmto tématům věnovanou... Dostávám zpátky možnost nezakrnět a nezdědkovatět.

No a abych nezapoměl. Život není pohádka. Tak si dovolím ještě čtvrté přání. Všem bych přál inspirující kolegy kolem sebe jako mám já. Bez nich by nic z toho nebylo možné.