Mýty a nesmysly o šéfkuchařích...

Prázdniny, okurková sezóna... Blogeři přestávají brát blog vážně... Patrik s tím nic nedělá, je třeba postavit se k tomu čelem a přinést trochu osvěty...

Dnešní blog píšu čistě proto abych si přihřál vlastní polívčičku a přiblížil vám, prostým smrtelníkům, život nás bohů v rondonech.

Velice často se mi totiž stává, že narážím na řadu mýtů, kterými je naše existence opředena.

Bůhví proč se o nás třeba traduje, že jsme nerváci a vzteklouni. Přitom nejen já, ale všichni kolegové co znám jsou učiněná jehňátka, broučka by jediný z nás nezašlápl... Nevěříte ? Dyť vo tom víte úplný houno! Moc mě neserte, nebo...! Tedy co to povídám...

Další všeobecně přejímaný nesmysl se týká toho, že o jídle a vaření máme víc znalostí než obyčejní smrtelníci. No, budu li být upřímný až na několik málo výjimek tomu tak není. Co ale umíme dokonale, je tvářit se v každé situaci, že víme co děláme. Tam leží základ našeho úspěchu. Bez toho by to nešlo!

Šéfkuchař taky prý jen tak ochutnává a chodí po kuchyni. Ano, viděl jsem pár filmů či seriálu s touto tématikou a popravdě nevypadáme v akci ani jako Bradley Cooper v Dokonalém šéfovi, ani u toho nestihneme jako imaginární Hannes Kofler neustále strkat nos do každého úmrtí v okolí sta kilometrů...

Odkaz

Odkaz

Spíš někdy připomínáme horníky po závalu. Jen s tím rozdílem, že nám neschází veselá mysl :D

No... poslední lež, kterou hodlám dneska rozporovat je ta, že šéfkuchaři a kuchaři hrozně chlastaj...

Lidičky proberte se! Už dávno jsou v módě drogy! Chlastá jen skutečný zoufalec :)))

Tím bych pro dnešek skončil, ale pokud vás téma zaujalo, rád se dalším vědeckým pojednáním v nejbližší době zase ukážu...

A písnička ? S blogem nemá nic, ale nejen metalem živ je člověk. I Marpo u mě v kuchyni hraje často. A jelikož jeho tátu jsem hrál nedávno (Ota Petřina) není co řešit...