Pěkné zamyšlení. V osmdesátých letech jsem už byl naplno v pracovním procesu, tak chci jen připomenout, že ten socialismus nebyl úplně bezstarostný. Vše se muselo shánět přes známé. Tak jsme již v lednu nakupovali cement na stavbu a dávali ho do igeliťáků, aby do jara a léta vydržel. Má sestřenice se dočkala družstevního bytu po 25 letech, byly fronty na maso, banány a pomeranče byly kolem výročí VŘSR 7. listopadu (mnohým to možná nic neříká) nebo v období sjezdu KSČ. Životní úroveň neskutečně vzrostla, k mání je vše, včetně neskutečně lepší a dostupné zdravotní péče. Přesto se šíleně nadává a stěžuje na tu "hrůzu " dnes. Jako by mnozí chtěli návrat do "starých dobrých časů " , které však většinou ani nezažili. Rovné šance nikdy nebyly a nebudou, už jen proto, že nemáme stejné geny. Ale určitě bychom měli vytvářet podmínky pro jejich přiblížení.

Když jsem v devadesátém roce poprvé navštívil bratra-emigranta v Západním Německu, spatřil jsem v teple WC stanice S-Bahn, kterou jsme mířili na stuttgartské letiště, pospávající bezdomovce. Poněkud povýšeně jsem se tomu podivil, načež mi bratr řekl: Bezdomovcem se tu můžeš stát dřív, než se naděješ. Stačí, když žena bude mít při rozvodu dobrého právníka.---Od té doby si dávám velký pozor na to, abych se nad ně nepovyšoval.

Nikdy se nad nikoho nepovyšuj, nebo následně budeš sám ponížen, Bohu žel......

Jen k nadpisu:

Je bláhové si myslet, že dnešní doba poskytuje rovné šance. Není to pravda. Četné důkazy (zdaleka ne ojedinělé!) na to jsou, a to v průběhu celých 36 let.

Za socialismu jsem si užil své, takže velmi dobře vím a na vlastní kůži jsem tu "bezstarostnost" tvrdě pocítil. To ovšem neznamená, že nevidím dnešní realitu.

I to bezdomovectví, dnes tak masivní a nepřehlédnutelné, je toho tím nejostřejším, do očí bijícím důkazem. Je však nutno vnímat, že spousta lidí sice nejsou bezdomovci, to jest mají zatím stále ještě střechu nad hlavou. Žijí však v podmínkách, ne vlastní vinou způsobených, které by jim asi nikdo z nás nezáviděl.

Proto není divu, že tvrzení o rovných podmínkách dnešní doby a vnucování jim teorie, že se málo snaží a spoléhají se na stát, na ně musí zákonitě působit jako červený hadr na býka.

Jinak jste to ale napsal velmi dobře

Na dělnických profesích jsou více - méně, stejné rovné příležitosti, jako za socialismu. Na vrcholných funkcích je ale nyní taková tlačenka, až to není pěkné.

Ředitelé škol všech stupňů jsou spíš politickým privilegiem zřizovatelů - podle politického zastoupení a známostí kandidáta na tyto zastupitele.

Na státních úřadech, firmách a organizacích, je to prakticky to samé.

V privátních firmách existují firmy, které si vychovávají vlastní schopné vedoucí pracovníky, nebo někdy dávají i příležitost novým, schopným kandidátům, ale existuje i velká skupina "rotujících kádrů", kteří dokáží krásně mluvit - jako např. tiskový mluvčí ( a dnes ministr ) Kupka, ale výsledky jejich práce je jen zmar, finanční ztráty a znechucený pracovní kolektiv.

Bohužel tyto rotující kádři jsou velmi rychle schopni zničit každého schopného jedince, který by mohl ohrozit jejich pozici.

A že jsem takových neumětelů na vysokých postech poznal.

Asi tady budu jediný kverulant, ale nesouhlasím.

Žádné sociální vyloučení, a podobné umělé konstrukty neziskovek neexistuje, nikdo nikomu nebrání dělat to co dělají ostatní, ti úspěšnější. Také žádné vyloučené bydlení a podobné nesmysly, neexistují.

Jak může být sociálně (společensky) vyloučené něco, o co se společnost nadstandardně stará a dotuje to? Nejvíc to připomíná podobný srandovní nesmysl z USA "ulice ho dostala". Chtěl být inženýrem, první měsíce jezdil dokonce i poctivě do školy, ale pak ho ulice dostala. Hezké.

Taktéž není ostudou se na ulici dostat, ale ostudou je tam zůstat. Já bych řekl, že 90% bezdomovců je tam z vlastní vůle a vlastním řízením života. Uvědomme si, že 90% z nich nás ostatní vědomě okrádá. A to je taky jeden z hlavních důvodů, proč jsou tam.

Nemoc vam zabrani dělat co chcete velmi rychle a jste na dně během chvilky....

Díky všem za návštěvu a příspěvky. Dělám si dneska v náročném programu čistou hlavu, tak toho moc nenadiskutuji. Ale vašich návštěv si cením...

Bezdomovcem náhle a proti své vůli se dnes může stát každý, když ho podvede šmejd a bude mít smůlu na soud, který se ho nezastane. Jako ta paní od Zlína, co přepsala byt na dceru, aniž by si nějak přesně vymínila všechny podmínky důstojného dožití. Dcera po nějaké době po ní začala vymáhat nájem a když jí paní dlužila, dala jí z bytu výpověď, či ji snad dokonce v souladu se všemi paragrafy nechala vystěhovat, čehož správnost potvrdil i prvoinstanční soud. Teprve až odvážný soudce nějakého vyššího stupně si troufnul ten rozsudek zrušit s odvodněním, že konání té povedené dcerunky sice není v rozporu s psanou legislativou, ale je naprosto nemorální.

Bezdomovcem hrdě na odiv a dobrovolně - takových “básníků života”, jak si je v neshodě s tehdejší komunistickou propagandou správně troufnul nazvat bývalý vědec a “poloprominent” Holub bývala plná Kalifornie a dnes jihozápadní pobřeží Teneriffe. Tam jsou to nejčastěji Němci a říkají si Aussteiger, jakože dokázali vystoupit z otrockého systému práce a peněz, ale kecají. Přes den se sice válejí poblíž své zaplachtované jeskyně, ale večer jako můry vyrážejí za světly velkoměsta dělat turistům strnulé sochy, prodávat korálky, leštěné kamínky apod. - a za peníze! Houby ausstajgři.

Bezdomovcem důstojně, čistě a nenápadně. Při každodenním ranním a večerním venčení psa v rozsáhlých zanedbaných lesících na JV okraji Prahy jsem opakovaně narazil na stan jedné docela mladé, udržované a pohledné bezdomovkyně s ostrým pitbulem. Mají tam i provizorní WC, bezpečné ohniště, zavěšený barel na ohřev vody se sprchou... Ona každé ráno ve stejnou dobu vyráží do města, nejspíš někam za prací, pes jí to přes den ohlídá a večer už tam od ohýnku pro oba voní nějaká dobrá ňamka.

Bezdomovcem organizovaně. Za poslední dva roky tu vyrostly dva velké slumy se stany a chatrčemi, veřejně vyvěšeným řádem, samosprávou, řádnou likvidací odpadků...chodí slušně oblečení, při setkání zdraví jako první, sběrem klestí a suchých větví udržují okolní lesíky ve formě...

Tak za vzkvétajícího socialismu byli nejrovnější (sestupně) nomenklaturní kádry, logicky mocenské struktury podporující režim, běžní komunisté, proletariát, pak možná nějaká ta pracující inteligence, nestraníci, na konci lidé otevřeně nesouhlasící s režimem či vyznávající alternativnější způsob života. Tak že jakápak diskriminace, že ano. Třídní původ jako hodnotící hledisko ke kdejaké kariéře bylo další významné pozitivum. Ale stálo to za to. Důkazem budiž na konci 80. let cca čtyřnásobný plat rakouského vykořisťovaného proletáře oproti tomu vítěznému československému. A čím dál na východ, tím větší prosperita a menší diskriminace. Buržousti NO PASARÁN!!!

Želám pekného Mikuláša. Všetci si filtrujeme informácie tak, aby k nám doľahli hlavne tie, s ktorými súhlasíme. Hovorí sa tomu konfirmačné skreslenie. Kým ide len o to, že pri futbale považujeme rozhodcu za neschopného, ​​keď píska chybu nášmu tímu, toľko to nevadí. Lenže rovnaký filter máme aj ako voliči a politici, ako právnici, učitelia, lekári. A nezáleží pritom toľko na intelekte ani na množstve vedomostí. So schopnosťou vidieť svet objektívne viac súvisí, nakoľko sme zvedaví a či máme ukotvené vedomie vlastnej hodnoty.