Máte radši bezstarostný socialismus proti rovným šancím dnešní doby? A něco k bezdomovcům

... abych to narovnal. Tak jsem si zase v sobotu po ránu uvařil kafčo a už mě zase berou roupy...Vánoce za rohem, ale mír a klid v diskuzích veřejného prostoru...

... jaksi nepřichází.

Ve vzduchu mimo vůně svařáku a klobás z Adventních trhů taky cítím nostalgii. Nostalgii obou táborů, které se mezi sebou po hlavách tlučou argumentačními klacky.

Na jedné straně ta nostalgie voní po socíku, mládí a klidném životu. Nikomu nevymlouvám to mládí, ale je třeba si uvědomit, že stárnout stárneme všichni. Bez sentimentu a v každém režimu. Tak to zkrátka je a jak říkala k výměnám generací moje babička (Prostá, ale pragmatická žena) „Když se budou lidi jenom rodit, tak se sem brzy chlapče všichni ani nevejdeme...“.

Klid... Ano, osmdesátý léta který pamatuju už nebyl ten brutální teror z padesátek proti spoustě vlastních občanů, který už znám jenom z vyprávění. Nicméně rozdělené rodiny, šikana, znepřístupněné vzdělání, nemožnost cestovat, kriminál a spousta dalšího ... To tedy sorry jako. Pořád tady byla spousta těch, která klid opravdu neměla.

Rovné šance... A Klausovská mantra jak se všichni můžou mít dobře když se budou snažit. Kecy. Svět je krajina příležitostí a otevřených dveří. Nicméně řadě z nás ty dveře před nosem může zabouchnout rodinné zázemí, barva kůže, špatnej učitel, sociální vyloučení a celá další řada faktorů. Kdejaký chytrák, který jim pak předhazuje jak je skvělej a oni jsou ubozí by pak shořel jako papír kdyby chodil v jejich botách. Nikdy jsem nemyslel, že něco může páchnout dobrem. Ale jejich povýšené rady opravdu smrdí.

A ti bezdomovci? Jak s tím souvisí ? I na té ulici dneska skončíte snadno. Bez diskuze se mezi nimi vyskytuje skupina těch, kteří opravdu do nějakého módu společnosti, který máme nastavený nechtějí zapadat zcela úmyslně. Za socíku se jim říkalo příživníci a byl na ně paragraf.

Nicméně spousta těch, kterým životní bárka v neklidnch dobách dneška ztrozkotala ještě může dostat na pevninu. Samozřejmě při troše štěstí a velkém úsilí.

Naštěstí jsou mezi námi jedinci, kteří takovým zázrakům (a nejen Vánočním) umí pomáhat. Často bez politiků, vládních i nevládních organizací jen pomocí síly komunity, kterou budují vlastním životem.

Jako třeba Šeba , nebo spolek K srdci který jsem díky němu mohl poznat.

Dělají něco, co se samo neudělá. Nepatří jim nablýskaná pódia ani záře reflektorů, nebo jiná pozlátka.

Přesto bych rád aby se o nich vědělo...

Odkaz

Odkaz