No jasně že pokračovat.

Už se na něj taky těším.... :)

V podstatě souhlasím, jen pro doplnění - Guth Jarkovský: Při vstupu do veřejné místnosti (restaurace) host nezdraví, na případné pozdravy personálu odpovídá maximálně pokývnutím hlavy

Restaurační personál toto nepochybně nezná, takže se pozdravu často dožaduje. Shledávám to jako užitečné, protože pak se nemůže vymlouvat, že si vás nevšiml, a proto mu trval příchod k vám tak dlouho.

Rozhodně vyžadují pokračování

Díky, nemám v plánu vzdorovat...

Co já na to? Jsem nevychovaný buran. Takže jsem byl několikrát nepřímo poučen, že při vstupu do hospody mám zřetelně pozdravit, pokud je obsluha v blízkosti. A to nejen na vesnici, ale dokonce i v anonymní Praze. Teď už vím a snažím se tento obyčej dodržovat všude.

Placení je taky svébytná záležitost. Protože se občas pokouším s obsluhou vtipkovat (hlavně s ženskou), zkusil jsem i "vtip" že nemám peníze. Z reakcí jsem pochopil, že to je "vtip" častý a jak známo, opakovaný vtip přestává být vtipem. Takže se pokouším o vtip situační, který třeba obsluha ještě neslyšela. Čím starší (pracovně) obsluha, tím obtížnější je vymyslet něco, co obsluha slyší poprvé a zasměje se tomu. V takových situacích mám pak sám radost.

Jednou se mi povedlo toto. Šel jsem v hospodě na záchod a cestou jsem viděl stolek, na kterém ležela velká malířská štětka. Nedalo mi, dal jsem si jako závazek něco vymyslet. Při návratu jsem šel k servírce, ukázal na stolek a řekl jí: tady se vám válí nějaká štětka. Servírka: Hihihi, tady jich je! V tu ránu jsem se do ní zamiloval. Platonicky.

Díky za pobavení :))

Filipe, parádní blog!

Jitko díky moc...

Rozhodně bych uvítal pokračování

Díky ... bude :)

Bude to asi druhem Teletubbies. K nám se přišli do knihovny zeptat, jestli se tam dá půjčit knížka. A aby to uvedli na pravou míru: "Protože někde to třeba nejde..."

Určitě se rozepiš, Filipe. Také mám dost zkušeností. Ta kultura je kolikrát katastrofická. Přesto ze své zkušenosti bych řekl, že pořád má většina lidí jakous takous úroveň.

Díky Jardo, rád tě vidím, alespon takhle...

Pokračování klidné napiš, Filipe. Ale je to marný, je to marný, je to marný. Já jsem velmi nenáročný host, jak se kdysi říkalo, stačí mi, aby vrchnímu nepískalo v nose a servírka neměla ošklivý nohy. Pak už jen pár drobností. Vyžaduju na toaletě čistotu, aby se tam dalo jíst z podlahy, a rozprašovač libé vůně. Během dlouhého čekání na objednané jídlo chci podstoupit manikúru, pokud přijdu s vnoučetem, musí číšník u stolu zahrát pohádku s přenosným loutkovým divadlem a musí být povoleno malovat na ubrusu pastelkami. Co se týče jídla, u luštěnin vyžaduji lžíci, z vidličky mi ta čočka nebo fazole padají, k polévce vždy automaticky donést maggi, kuchaři nikdy nedochutí, jak mi vyhovuje. Velikost porce je správná, když na mě přinášený řízek mává křídly, visícími přes okraj talíře. Pro lepší trávení vyžaduji po jídle opět rozptýlení, nejlépe se mi osvědčil kouzelník mikromagie. Při placení vždy společně projíždíme účtované položky dle jídelníčku, při jakékoli chybě žádám slevu 50% účtu. Od svého otce jsem se v šedesátých letech naučil dávat tuzér 50 haléřů, jsem-li výsostně spokojen, tak 1 Kč. Je to tradice, nemohu to měnit.

Jo, a na dršťkovou dostávám chuť zásadně 5 minut před zavíračkou, výmluvy, že kuchyně je dávno zavřená, považuji za drzost. Prostě, jak říkám, Filipe, absolutně nenáročný host.

Josefe, to je tak pěknej příspěvek, že ho nebudu mělnit zbytečným vokecáváním

Myslím, že manuál zvládám, můžu se k vám do restaurace přijít najíst a ráda bych si dala jídlo bez držkové, prosím.

Zajímá mne i další manuál

Díky za motivaci, dopíšu ....