Jo, je to jediné možné, si z toho všeho dělat srandu.

Jsme svědky postupu senility a megalomanie v jednom a to u nejvyššího představitele USA.

Kdysi jsme si dělali srandu z Brežněva, ale ten byl proti Trumpovi slabý odvar.

MOV jestli má nějakou sebeúctu by měla vyloučit fotbal z olympijského hnutí. Jsou to oni kdo tvrdí, že politika by neměla ovlivňovat sport. Infantino je ztělesněním fotbalové korupce. O Trumpovi je známo, že podvádí i v golfu. Čeho se účastní to nějakým způsobem ušpiní. Nám nezbývá nic jiného, než se tomu smát, ale je to k pláči.

Vašek

Je jako slimák zanechávající za sebou lepkavou stopu

Myslím si, že tady lidé dělají obrovskou chybu. Tohle není vůbec chyba Trumpa. Trump je, no, jak to říci bez cenzury, no, Trump, ale ve FIFA má stejné slovo jako pan Vracovský.

Tohle je jen a pouze problém FIFA, že je to zkorumpovaná organizace bez řádného dohledu, která je řízená manažerama, tj. organizace která vlastní sama sebe a kontroluje sebe samu. Teoreticky je tam dohled národních federací, ale praxe je jiná. Kdyby Trump zavolal třeba do NBA že chce aby nějaký suspendovaný hráč hrál, tak by se mu asi nevysmáli, ale slušně by mu vysvětlili kam si své rady může strčit. Ve FIFA to neplatí

Problém je v tom, že Infantino, stejně jako kdysi Havelange (ale ten aspoň za sebou neměl kontroverzní případy) sází a využívá malé, dalo by se říci bezvýznamné stály FIFA, které mají stejné hlasovací právo jako absolutní giganti. Někdo namítne, že třeba Kapverdské ostrovy tento úzus nabouraly; na to lze odpovědět, že se tím můžeme zabývat, až budou opakovanými účastníky MS. Protože sem tam se na MS dostane exot typu (tehdy) Holandské Východní Indie. Infantina právě tihle malí členové, pro něž se mimo jiné soustavným navyšováním kapacity účastníků MS otevírá možnost ,být při tom’ bez ohledu na inflační fakt, budou opakovaně volit, takže si zvykněme na fotbalovou dobu temna.

SLOVO Z PERIFERIE---Ani mocní tohoto světa nezabránili tomu, aby se navzdory jejich nepatřičnému angažmá nerozhodlo na hřišti. Po Mexiku a Kanadě vypadly také USA, třetí pořadatelská země. Nepomohla Trumpova intervence, nepomohla přítomnost podmíněně omilostněného Baloguna na trávníku v Seattlu. Belgie porazila Američany přesvědčivě 4:1 a šéf Bílého domu může cestou na summit do Ankary dumat nad tím, jestli mu to celé stálo za to. Pokud je vůbec schopen v takové kategorii uvažovat. Červených karet padlo na mistrovství, počítáno do zápasu USA-Belgie, i s tou pro Baloguna celkem třináct. Leč žádná nevyvolala takový cirkus a takové mediální vlnobití jako ta jeho? Proč? Jednoduchá odpověď. Protože Trump... Cela tato epizoda vyvolávající pachuť ilustruje způsob uvažování amerického prezidenta. Všichni jsou si rovní, však víme. Kdyby do celé věci jak slon do porcelánu nevstoupil, Američané by prohráli čestně. Takto je na jejich štítu skvrna: prohráli s ostudou, na níž má lví podíl jejich prezident. Přiznám se: mám Ameriku rád, neměl jsem důvod fandit Belgii. Za daných okolností ale nebylo na výběr. Ne že by na tom záleželo, ale je to Trumpova vina, že jsem držel palce týmu Rudiho Garcii a Američanům přál vyřazení. Protože byl porušen duch fair play, třebaže v tomto případě nikoli vinou hráčů. Z hlediska vyššího principu mravního zvítězila spravedlnost. Nebývá to pravidlem, o to víc si tento její triumf zaslouží ocenění. Samozřejmě: potlesk ve stoje a upřímnou gratulaci patří belgickým reprezentantům. Bez ohledu na to, kdo šampionát na Atlantikem vyhraje, bude se hovořit nejen o fotbale, ale také o excesu prezidenta jedné z hostitelských zemí. Trump udělal to, co státník obdařený moudrostí udělat nesmí: z moci svého úřadu se pokusit o vítězství doslova za každou cenu. Houževnatí Belgičané mu předvedli, že zákulisní pletichy nefungují. Výsledek: na americké straně víc škody než užitku.

Belgie mne potěšila.

Jak jsem psal včera ve svém blogu, sport mne kvůli tomu politikaření pomalu přestává bavit.

Měj dnes prima den.

Víte, on to není v historii MS jediný případ. V semifinále šampionátu 1962 v Chile mezi Brazílií a mužstvem pořadatelů se nepohodli Chilan Horatio Landa a slavný Garrincha. Výsledkem byl Brazilcům emocionální výbuch vzteku a Landu prostě knokautoval. Vyloučeni byli oba, ale Garrincha se obrátil na FIFA s žádostí o prominutí jednozápasového trestu, aby mohl hrát finále. Bylo údajně přihlédnuto k faktu, že nikdy předtím neměl žádnou kontroverzi a vždy vystupoval jako férový hráč, takže mu byla výjimka udělena. Samozřejmě se spekulovalo, že do hry vstoupil brazilský prezident a fakt, že Brazilci obhajovali titul. Takže Garrincha ve finále hrál - proti Československu - a jeho tým zvítězil 3:1. O to víc byli naštvaní Chilané, protože Landa se stejným požadavkem neuspěl. Nakonec ale měli důvod k radosti, protože domácí tým v zápase o 3. místo zdolal Jugoslávii. Takže historie se jenom opakuje. Bez ohledu na to, zda u Folarina Baloguna šlo nebo nešlo o spravedlivé rozhodnutí, stejně Američanům v jejich snaze nijak nepomohl.

Nekvic

Víte co je no tom nejsmutnější? Že ten fotbal vlastně vůbec někoho zajímá.

Ale což, chléb a hry. A jak je vidno, spoustě lidem to stačí ke štěstí ...

HOWGH