- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já zažil statečného číšníka, jak dvěma "dámám" u kávy připomněl, že by se mohli věnovat svým rozjíveným chlapečkům. Dostal vynadáno, ať si hledí svého ... Odpověděl: "No klidně, já jen, že Vám právě utekli na ulici !" To byl teprve poprask ...
Filipe, to jste napsal výborně, je to hodně aktuální téma. Zažila jsem nedávno v restauraci doslova horkou chvilku. A já, která mám děti tak ráda a hned tak mě něco nerozhodí, však s nimi v knihovně už 26 let trávím hodiny a hodiny času, jsem snad poprvé měla pocit, že dostat proutkem přes zadek není špatný výchovný moment. Aby nedošlo k mýlce, tím proutkem by měli dostat rodiče. Seděli naprosto v klidu a bylo jim úplně fuk, že jsou jejich děti lítající paviáni.
A když se tyto děti stanou dospělými dětmi a chovají se tak nejen ve škole, nejen v restauraci, ale i v ordinaci, to je pošušňáníčko! Jsem rád, že už mohu být na trvalé dovolené a že se s těmi agresivními výrostky nemusím potýkat!
Snad se blýská i na lepší časy, trošku vidím, že jsou skupiny rodičů, které vědí, že děti potřebují nemít všechno...
Ale samozřejmě máš můj souhlas. Doba je k dětem podivná, jsou tak nějak bez podnětů, bez hodnot, bez pravidel. Tak jak si mají hledat cestu, když na ní nejsou žádné "značky"?
Pane Vracovský, mám poznámečku mimo obsah (se kterým souhlas), ale patří do Vašeho oboru. V "oblíbeném" TV pořadu Peče celá země byl v případě pečení sekané vysloven názor (přetlumočen manželkou), že sekané maso se u nás začalo používat až ve dvacátých letech (minulého století). Vzpomněl jsem si na babičku a sáhl do knihovny pro poklad - originální Kuchařku M.D. Rettigové z r. 1854 (pravda, lehce ožehnutou). A ejhle, všelijakých sekaných mas několik, jenže se tomu tehdy říkalo fašírka.
Jak vidno, ani ČTV nemá odborníky na všechno. Pak jí věřte!
Mě ta móda ani tak nevadí v restauracích, jako kavárnách. Pro mě kdysi oázy klidu a míru jsou nenávratně pryč Hezkou neděli Filipe
Rodiče jsou samozřejmě tzv. "na vině", ovšem skutečnými viníky je náboženství kultu dětí, a toto náboženství přináší své plody. Lze očekávat, že tyto nezvedené děti budou, pokud se tedy vůbec někdy stanou rodiči, na své potomky velmi přísní a bezohledně nesmlouvaví, protože znají úctu jen vůči sobě a svým potřebám
Já si spíš myslím, že budou neteční, díky za návštěvu...
Filipe, to demolování dětmi v restauracích jsem zažil po mém usazení se 1983 v západním Německu. Často jsem byl nucen se chodit stravovat v restauracích. Německým rodičům bylo jedno, že jejich ratolesti skáčou v botech po sedadlech a řvou na sebe při hrách, které se do restaurací nehodí. Říkal jsem, nevychovaní němečtí spratci. Tak už i tohle se převzalo od západu? Povedou neděli!
Díky za návštěvu a fajn pondělí přeji :)
Na začátku 90. let jsem toto pozoroval u cizinců (převážně anglicky mluvících), jejichž roztahovačný způsob chování ostře kontrastoval se zdejšími zvyky, a mnozí z nás jen překvapeně zírali.
Dnes se z toho, bohužel, stala zvrácená "norma" i u nás, jak píše autor. Mnozí dnešní rodiče jsou pouze dospělými dětmi, nikoli zodpovědnými rodiči.
Karma
Není to jen u nás. Seděl jsem před cca 4 lety v poměrně dobré restauraci na břehu v Normandii v městě Aromanches. U vedlejšího stolu seděla čtverka nejspíše babička, matka a dvě děti. Věk dětí cca 5 a 3 roky. Babička s matkou vedly rozhovor (Angličanky) a děti se bavily tím, že jídlo rozhazovaly po stole, židlích i poměrně luxusní sedačce. Obě ženy to kapírovaly, ale ani jednu nenapadlo byť jen slůvkem upozornit na nevhodnost tohoto konání. Mně svrběla dlaň jako dlouho ne. I číšníci trnuli, ale nejspíše pro bohatství obou dam ani jeden nezakročil.
I u nás se to stává, ne tak drasticky, ale opravdu mi vadí, když jdu do restaurace s přáteli na posezení, dobré jídlo a pití a musíme na sebe křičet, protože u vedlejšího stolu jsou rozjívení potomci, kteří se předhánějí v hlasitých projevech a rodiče vedou nějaký zásadní rozhovor.
Naprosto chápu restaurace se zákazem vstupu malým dětem. Existují zařízení, kde jsou dětské koutky, oddělené skleněnou stěnou, kde se mohou vyřádit a ostatní mají klid. Mám tři děti, odmalička jsme je učili stolovat v dobrých restauracích a nikdy se nestalo, že by potřebovaly běhat a likvidovat zařízení. Věděly dobře, že příště už by nic nebylo.
Pěknou neděli.
Díky moc, já už popřeji jen pěkné pondělí, neděli nestíhám :)