Korupce a zlodějina u nás a korupce a zlodějina na Ukrajině...

Blog osobnější než statistiky na často přetřásaná témata. Nic nehodnotím, jenom konstatuji. Věci zkrátka jsou takové jaké jsou. Nemusí to tak být napořád...

Trávil jsem sobotu na valné hromadě naší oborové asociace. Bylo to fajn. S řadou lidí z celé republiky se člověk potkává jen nárazově, u řady z nich si považuje za čest stisknout jim pravici.

Nejel jsem tam ale sám.

Jeli jsme s „klukem“ , kterého se nám povedlo přesvědčit, že lepší variantou než se jet domů zastřelit, případně roztrhat dronem, je dál studovat a být něco platný své domovině až bude třeba aby se zase postavila na nohy.

Modrožluté hřbitovy jsou strašidelně velké i bez něho.

Odkaz

Protože už to není můj student, můžeme se bavit naprosto otevřeně. Potěšil mě svou představou, že se vrátí domů aby to bylo jiný než dřív...

Samozřejmě. Řeč byla o obrovské korupci. Namítl jsem, že i u nás je hodně zakořeněná. Podle něho, ale zkrátka není tolik vidět. Doma se s tím nikdo netají, naopak...

Oponoval jsem, že skryté závadové chování z nás lepší lidi nedělá, spíš je ta vyčůranost v tomhle ohledu nebezpečnější...

Moc ho to nepřesvědčilo... A pak... Pak se před námi objevil komplex modrých budov. Povyprávěl jsem mu, co se v Motole dlouhé dekády dělo... Všeobecné vyprávění privatizacích a dalších národních zvycích jsem si odpustil.

Nakonec i co se týče specifik našich národů, máme i ty na které můžeme být náležitě hrdí. Podstatné je, pokud má mládí chuť to v budoucnosti dělat lépe.

Že si u toho často natluče hubu ? Však to se stává každé generaci...