Popsal jste to přesně. 99% obchodníků na otázku, kdo je důležitější, jestli on nebo jeho zákazník, hrdě pronesou, že na prvním místě je jejich zákazník. Proto je dlouhodobě úspěšné jenom to 1%, v tom zbytku je jich pár, kteří třeba i několik let válcuje konkurenci cenou, ale potom to jednoho dne přestane fungovat, prostě proto, že tohle fungovat nemůže. Zákazník není cíl, cíl je, abych vydělal já a zisk mohl z větší části investovat do dalšího růstu. Bez spokojeného zákazníka to nejde, přesto na tom prvním místě být nemůže. Hezký den

Mnohé venkovské hospody už našly vyvážený balanc mezi kvalitou, cenou a daňovou "optimalizací". Proto se jich ještě dost pohybuje nad vodou. A to je, zejména pro menší vesnice jen dobře.

PS. Při všech těch nářcích nad hospodskou drahotou pozoruji, že restaurace s dobrými referencemi na kvalitu kuchyně, které to s cenami nepřepálily, si na úbytek hostů naříkat nemohou.

Tak ja som si dneska aleže pochutnala v chate Kmínek v Byskydech na skvelej fazulovej polievke poctivo uvarenej a kuracom mäsku, chatu máme odskúšanú, majitel slovenský, platí sa v eurách i korunách,rada som počkala lebo bolo vela hostí a samozrejme neodišli sme bez zaplatenia. Ako sa to hovorí, dobrá práca-dobrá pláca.

Janka díky za vstup... Nedávno jsem zradil Slovensko... Na Erasmus Days jsme dělali mj. halušky s bryndzou pro děti ze základních škol... Noooo... malinko jsem je říznul parmazánem aby to bylo jejich chuti bližší... Ale psssssst :DDD

Mám docela mlsnej jazýček a vybíravej nos a proto moc restaurace nenavštěvuji. V minulých několika letech jsem byl spíše zklamáván.

Zdravím, to je mě líto...

Mě třeba štve smažák. Spousta hospod dneska koupí polotovar obalený sýr za 29 Kč ve velkoobchdu, stejně tak hranolky cena porce tak 5-8 Kč, hotová tatarka za 5 Kč "ohřeje to" a nám to prodává za 189 Kč A o kvalitě masa ze kterého se vaří nemám iluze, prostě to nejlevnější co seženou. To si radši u mě v Gruntu vezmu kousek hovězího z farmy Němcovi a vytuním si prima Znojemskou sám. Rád za kvalitu zaplatím, nechodím moc často, ale bývám často zklamán.

Pravý gurmán do restaurace nepáchne. Naopak má doma všechny možné přísady a koření. A když nakoupíme čerstvé krůtí z domácího chovu - Vlku, to nemá konkurenci.

Podle Eurostatu máme pětkrát víc restauračních zařízení než v Německu.

V budoucnu budou mít velké problémy restauratéři v nájmu.

Ceny porostou, to je jisté.

Zdravím... Bez diskuze, spousta podniků přežívá v plusu jen díky kouzlům. Věřil jsem, že se trh pročistí rychleji...

Do restaurace, kde jsem si pochutnal a kde bylo fajn, se rád vrátím.

Cena v tom případě moc velkou roli nehraje.

Díky :)

Ještě něco. Úbytek lidí v hospodách, menší návštěvností zábav, hodů není způsoben covidem, nedostatkem peněz atd.

Ne, důvodem je, že lidé nejsou zvědaví na jiné lidi jsou více nedůtkliví a uzavření do sebe. Je to trend přibližování Západu, kdy před 20 lety kdo tam dělal z Česka, tak se divil, jak je v hospodách málo lidí, jak jsou lidi odtažití.

Bylo finále ligy mistrů a v hospodě jsme byli dva. Karty a šachy se již nehrají......

A kdo namítne, že to není pravda. Kdy jste naposledy sami vzali chlebíčky a láhev vína a navštívili kolegu z práce či kamaráda u něj doma? Ano, přestali jsme se potkávat.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vilembarak/budme-kolaloci.Bg...

Nevím, jak jinde, ale v Paříži jsou hospody skoro plné v každou denní i roční dobu.

Takže ono to nepřišlo že západu. To už bylo v nás. A v sociálních sítích. Dřív, když se chtěl někdo pochlubit fotkami z dovolené, musel si pozval společnost domů. Dneska to vylepí na instáč a je hotovo. A ušetří navíc za jednohubky a sklepmistra.

Rozdělil bych restaurace na dvě skupiny.

1) slouží pouze na doplnění energie, většinou někde kde to neznám na výletě. I když se snažím vybírat, nic moc od nich nečekám a tak mohu být pouze příjemně překvapen. Alternativou v tomto případě je koupit si v samošce rohlík, majku, případně romadur a pití.

Pokud kulinářský a společenský zážitek překoná toto "menu" a sezení na lavičce v parku, jsem rád. Vězte ale, že to není pravidlem. Potom lituji peněz a času ztraceného v takové knajpě.

2) podnik, který znám a kam se těším, příjemným prostředím (ne, že tam řve hudba pro potěchu obsluhy), kde vaří lépe než moje žena, která to setsakra umí a baví ji to. Proč bych chodil někam, kde se nenajíme lépe než doma? Tam je mi cena celkem jedno.

Díky za vstup :)

Filipe, Vy jste nám ale zapomněl říci, kolik by takový gulášek měl stát. Beru, že majitel restaurace potřebuje generovat zisk a že ceny v jeho firmě jsou závislé na tom, kolik platí nájem atd.

Jste člověk, který mě fantastickej guláš vařit naučil. Bez mučení se sice přiznávám, že jsem jeho přípravu po zjištění, co stojí malinká konzerva protlaku (když to vezmu na gramáž, pak rajčata byla dražší než hovězí kližka...), téměř vzdal, nicméně bylo po výplatě, a tak jsem to dal. Opět bez mučení přiznávám, že dnes už doma guláš jinak nevaříme. V životě jsem totiž skutečně dobrej guláš jedl jenom párkrát: jako mladej kluk ve vyhlášené „gulášové“ restauraci v Praze 10 na Starostrašnické U Slámů (tam ale vyměnili kuchaře a stálo to pak za starou bačkoru), v Poslanecké sněmovně a nakonec v Drahouši, když ho vařila stará paní Johnová.

U Slámů za „socíků“ to vyšlo pod deset kaček, v Poslanecké sněmovně (kolem roku 2002) desetkrát víc a na Drahouši před pěti lety skoro dvě stovky.

Dneska za to, co se dobrým gulášem bojím nazvat, vypálím běžně tři kila.

Dovolím si přidat vlastní zkušenost ohledně kvality gulášů: přijde mi, že když je někde guláš součástí rautu (např. na oslavě narozenin, stužkovacím či maturitním večírku apod.), tak je obvykle chuťově mnohem lepší než guláš, který si člověk objedná v restauraci z jídelního lístku.