Když se řekne... aneb retro "devadesátky" jak si je pamatuji....

Nedělní retro vzpomínání. Pamatuji si to dobře, nebo ne? Jak si na ně pamatujete Vy? Co se Vám vybaví?

Kameny se valí na Prahu...

Ne vážení nepamětníci.... to se nechystala žádná přírodní katastrofa na území hlavního města. To se k nám jen chystala živá reklama na rock, kapela The Rolling Stones. Nám pamětníkům pak ta věta připomene dobu, kdy se na ulicích dala potkat celá řada usmívajících se lidí. Náš prezident byl v té době jak u nás doma, tak ve světě taky jako rocková hvězda. Když si vzpomenu na svůj vlastní život, pamatuji jak jsem osobně mohl začít hltat ten svět tam kde byl ještě nedávno ostnatej drát. Muzika, která se složitě scháněla na burzách, nebo vozila "ze západu" se najednou dala koupit legálně i u nás. Dnešním online generacím se bude zdát asi nejpodivnější,  že deska která vyšla "venku" byla na našem trhu vydaná se zpožděním několika měsíců....

Zeleninová obloha... 

 aneb co se dělo v gastronomii?  Vlastně nic moc. Ono se ani dít nemohlo. Spoustu restaurací privatizovali lidé spjatí s jejich provozem v minulém režimu a tak gastronomie zdědila to nejhorší z dob normalizačních. Špína, nuda a snaha zákazníka odrbat. Tak nejviditelnějším znakem změny byla v té době zeleninová obloha. Naprosto všude. Šťáva z ochuceného zelí většinou kontaminovala cokoli, ať už to bylo vhodné nebo ne. S všeobecnou snahou věci ošulit souvisí i skutečnost, že značná část oboru sestoupila do stínů šedé ekonomiky a zůstala tam bohužel dodnes. Za sebe můžu říct, že jsem si slíbil "až budu mít tu moc", nikdy takovej "bordel" nedopustit. Věřte nebo ne, když se ohlédnu... celkem mi to klaplo.

Jistota desetinásobku....

Češi se v nových podmínkách teprve pozvolna rozhlíželi. Asi jim nelze mít za zlé, že v některých ohledech rádi sedli na lep Viktorům Koženým a podobným týpkům. Tehdy ostartně vizuálně správnýá podnikatel vypadal trochu jako gangster. Soudobé outfity, stejně jako třeba podnikatelské baroko co se týče vkusu na bydlení těch "úspěšných" vyvolávají dnes trošku úsměv. Můžu li mluvit za sebe, já to ale takhle tehdy taky nevnímal. Co jsem viděl byla mizející šeď a opravené domy v rodném městě. Rozšiřující se nabídka služeb a vůně nekonečné svobody. Ano spousta věcí se dala udělat lépe.  Nebo taky ne. 

Móda a její doplňky v devadesátkách...

No, když nás hned po pádu železné opony vyvezla stará karosa "ven".... je pravdou, že našince člověk poznal od pohledu aniž by otevřel zobák. Člověk až žasl, že i přesto kolik nás přístup k džínovině a mrkváčům stál..... jak "jinak" než domorodcích to na nás vypadá. Devadesátým rokem dvacátého století se to začalo srovnávat. Cesta to byla dlouhá, plná přešlapů. Osobně se přiznávám, že třeba s "ledvinkou" jsem přešlápl rád. Přišla mi geníální, stejně jako flanelová košile. Taky mě nikdo kvůli práci nenutil se stříhat (což mi vždycky přišlo diskriminační a rozdíl mezi culíkem dívek a nemožností culíku u kluků jsem úplně nepochopil dodnes) a to háro bych vám přál vidět...

Díky a ahoj Filip.