Mne sa niekedy javí, že Biblia je vlastne prvá literatúra osobného rastu a že mnohí z nej potom postupne opisovali. Napríklad Efezanom 4, 22 – 32.

Katolíci nemají nejlepší pověst? Ne, nejlepší pověst nemá katolická církev. Tedy alespoň z mého hlediska. A to ještě spíše jako instituce. Její jednotlivé představitele hodnotím kus od kusu.

Nikdy nezapomenu na diskuze v hospodě s naším farářem, to mi bylo tak dvacet, byl to moudrý člověk a ač byl tenkrát o dvě generace starší s námi si dost rozuměl. Totéž na dlouhé "disputace" s kluky na vojně, absolventy bohosloveckých fakult.

Osobně jsem "ateista". Tedy ne "bez víry" jen ji nemám instituizovanou. Člověk bez víry je tuším agnostik.

Páter Toufar byl jistě vyjímečná osobnost, hlavně svou osobní statečností.

Díky, a jasně... Zevnitř to beru vnímání církve jako celku. Nicméně o tom, že církev tvoří lidé a ti jsou jak dobří, tak nedobří ... O tom žádná :)

Mám obecně rád lidi, kteří se nepotřebují nikam zařazovat.

Jejich život je život v pravdě, v pokoře, v lásce k sobě i ostatním, v souladu se sebou samými. Nepotřebují si zkrátka nic dokazovat.

Pak není podstatné i ve sféře spirituální, zda vyznávají Ježíše, Buddhu, Alláha či jakoukoli jinou požehnanou bytost. Oni sami jsou těmi, kdo je žijí, protože je cítí v sobě, následují je srdcem, tedy nikoli pouze slovy, ale skrze skutky.

Náboženské instituce bývají velice rigidní, dogmatické až fanatické, a to díky značné části těch, kteří v nich zastávají nejvyšší posty. Historie i současnost by mohla dlouze vyprávět...

!! V žádném případě však nemám nic proti těm, kteří jsou členy náboženských institucí, ať už jakékoli, jsou-li to lidé čestní, pravdomluvní a mírumilovní, o čemž průběžně svědčí jejich život. Bohužel jsem však poznal dost lidí, kteří nevynechají jedinou bohoslužbu, a pak vyjdou z kostela, a tím to pro ně všechno končí - tedy do jejich další návštěvy onoho posvátného místa.

Krásně to popsal J.A. Komenský ve svém Labyrintu světa a Ráji duše.

* opr.".... Ráj srdce (ne duše).

Já jsem ukázkový představitel hlášky známého českého filmu: "Jsem ateista. Bohudík."

To máš ještě dobrý, Petře. Jiní ateisté se bojí, že je za to Pánbůh potrestá...

S ohledem na to kam kráčí západní Evropa se mi ten nadpis blogu hodně líbí i jako ateistovi. Jak to myslím - patříme na západ dnes už teda téměř k islámu nebo patříme do křesťanské střední Evropy? A malý příklad paradoxně ze střední Evropy, ve Vídni má být odstraněna socha polského krále Jana Sobieského, který zachránil Vídeň před Turky.

Filipe, Josef Toufar byl úžasný a statečný člověk a jsem přesvědčena, že by jím byl i bez svého kněžství. Víra mu dodala sílu a smířila s neodvratným.

Každý člověk má v sobě nějaký kousek spirituality, ke které se obrací, když mu je ouvej.

Já taky. 😉

Díky :)