Dnes karma. Rozčilují mě hlášky o "zaplivanejch pajzlech" a představách o správných restauracích s příbory na stole a číšnících v livreji. Do tzv. jedniček si dovedu představit jít na večeři po promocích dětí , při rande nebo obchodních jednání. Ale hospody, kde si opravdu sedli k jednomu stolu lidi různého vzdělání a profesí, byla místa, kde si byli lidi schopni pokecat o všem, poradit si a vzájemně si pomoct. Místa, kde si lidi zazpívali s kytarou a nehledělo se na zavíračku. Takové se, bohužel, vytrácí a jsou nahrazovány podniky, kde se bojíte upustit lžičku, sterilní prostředí bez vazeb. Je to škoda a mám podezření, že i účel.

Hmm, lépe bych to nenapsal. V tom blogu je tolik pravdy, až z toho bolí u srdce. Zasloužíte velkou karmu.

Díky :)

Pořád chodím do těch "starých hospod", kde se sejdou lidé všech možných profesí, opravdu nezmizely. Dokonce některé dodnes zůstaly kuřácké. Ty "nové" mne opravdu nelákají, chybí jim totiž ta atmosféra.

Já jsem tam taky víc doma... Ale díky těm druhejm, pivo neumře s námi :)))

Úplně jste mě vrátil do dětství. Chodila jsem dědovi pro pivo do džbánu naproti do hospody. Dostala jsem tam zdarma žlutou nebo červenou limonádu než výčepní naplnil džbán. Místní štamgasti mě znali a ptali se, co táta a děda, jestli mě nezlobí. Takové ty běžné dotazy. Pak jsem přešla silnici a v průjezdu domu, kde bydleli babička s dědou, jsem, jako vy, ochutnávala ten pivní mok. Problém byl v tom, že jsem párkrát dědovi přinesla pivo bez pěny a děda pak nadával, že výčepní neumí čepovat. Když jsem byla větší, tak jsem se dědovi přiznala a společně jsem se tomu zasmáli. Ten pověstný džbán byl ručně vyráběný z keramiky od kamaráda dědy. S láskou jsem ho několik desítek let opečovávala, ale pak jedno stěhování nepřežil. Obrečela jsem to. Byla to vzpomínka nejen na moje dětství, ale i na dědu. A já vám děkuji za připomenutí.

Tak jsem si při čtení vašeho blogu vzpomněl na starou hospodu kdysi u nás. Povoznický stůl, neboli stůl štamgastů, kde měl každý svoje místo. U toho opravdu seděli spolu starosta s nejlacinějším zedníkem v kraji. Každý ve vitríně pochopitelně svůj půllitr, na který nikdo jiný nesměl ani pohlédnout. V neděli odpoledne po otvíračce losování, kdo prohrál, pil první pivo. Protože trubky .... , však to znáte.

Druhá vzpomínka z místa, kam jsme jezdili na vandry. Hospoda neznámé cenové skupiny, bez tekoucí vody. Na WC se chodilo za hospodu na hnůj. Hostinská myla půllitry v lavoru s donesenou vodou. Nikdo nepátral po tom, jak často a jestli vůbec, ji měnila a přesto jsme tam byli šťastní.

Jestli mohu, tak k té druhé vzpomínce bych měl dotaz, co to bylo za hospu. Na vandrech anebo na vodě jsme zamlada taky navštívili a viděli ledacos, ale něco takového opravdu nikdy.

Po dlouhé době jsem zavítal na blog iDnes a hned jsem narazil na váš příspěvek, který evokoval moje vzpomínky na dětství. Já kamarádům a známým říkám, že jsem byl pivem odkojen. Jsem si jist, že jsem chodil tatínkovi se džbánkem pro pivo v mladším věku než vy, ale už je to tak dávno. Nicméně pivo piji celý život. Od útlého věku až do dnešního dne. Moje víra je taková, že pivo je lék. Táhne mi na osmdesát a cítím se skvěle. Když jdu s kamarádem na pivo, tak 6 Plzní zvládnu naprosto v pohodě a ráno čistá hlava. S Budvarem by to ale dopadlo jinak ...

Teď tak uvažuji, kdy jsem viděl naposledy v hospodě dva mladíky v oversize tričkách diskutovat o tom, jakou má to pivo co pijí kvalitu, odkud je a jaké jsou v něm cítit příchutě.

To spíš je u kafíčka vidím, jak diskutují které potravinové doplňky jsou ke cvičení lepší a zda ta nová posilovna bude mít kvalitnější stroje.

Takže ti vlastně tak trochu závidím, že ti "tvoji" mladíci alespoň nějaké to pivo pijí a diskutují o jeho chuti.

Díky za blog.

Ahoj, u nás v centru, kde se čepují alternativní piva je to celkem běžnej obrázek, v kavárnách možná taky běžný, ale tím, že já vlastně pravidelně chodím do jediné, která je tady už hóóódně dlouho, tak tam tyhle "trendy" týpky nepotkávám... (Resp. málokdy)

Velký dík za Vláďu Mišíka!

Není zač, "hraji " ho u blogu často, přeci jen jsem byť zkrachovalej, ale přeci básník... S beatnickou duší a Hrabě v jeho podání je nej :)

Tož my máme to štěstí, že v naší hospůdce na hřišti točí David místní klasiku (Plzeň, Radegast 10 i 12). Poměrně mladý borec, který prošel věhlasnou zlínskou pivnicí. Při covidu, kdy bylo všude zavřeno, přišel ve svém ilegálním garážbaru na to, že je lépe dělat na sebe a přestat otočit pro "vykořisťovatele". 😅

Občas spestří nabídku zeleným pivem, nebo nějakým specialem, ale vítězí osvědčená klasika.

No a minulý týden u nás na hřišti proběhl už 19. ročník Pivních slavností. Jako jeden z hlavních organizatorů jsem letos opět zjišťoval piva do stánků, brigádníky, kapely, sponzory a tradiční stánkaře s pivem i jídlem. Tak se mi podařilo zajistit kolem čtyřiceti druhů piv, různých pivovarů, různých stupňů i chutí. Přestože jsem několikrát mikrofonem upozorňoval na vyjímečnou příležitost ochutnat piva, za kterými by jinak museli putovat přes hory i doly, hádejte, kterého piva se vytočilo nejvíce. Tadáá - Radegast 10 a Prazdroj. Přestože jsme tu nošovickou desítku (schválně) prodávali za cenu ležáků a Plzeň za krásných 70,- Kč... No a včíl mudrujte. 🤭😄

Nicméně účast byla slušná, lidé se bavili, vítězil věkový průměr 40 - 60. A potkávají se tam fakt lidi od doktorů, po šoféry a velcí podnikatelé se skladníky. A pokud bych je osobně neznal, v tom přítmí bych fakt nerozeznal kdo je kdo. 🙂

Tož třeba se za rok, při XX. výročí, u nás uvidíme. 😉😃

Díky moc všem za návštěvu i vzpomínky, a na zdraví :)